kriminál

Vazební věznice Bohunice. Tak tady by asi nikdo skončit nechtěl. I když skončit - vězení není samozřejmě nic definitivního, ale posranej cejch se bude s člověkem táhnout celej život. Hodně lidí se tam dostane, ani neví jak. Stačí se chvilku nevěnovat řízení, nebo i nějaká haluz, kdy si zjebanej úřad splete jméno, nebo na vás "kamarádi" něco ušijou. Osobně dost pochybuju o "výchovné" funkci těhdle hnusnejch zařízení, který dělají s lidma přesnej opak toho, než říkají. Loni v tuhle dobu jsem se byl podívat v jiným vězení - v Oračově u Prahy, který mi přišlo jako ještě větší hukot, než vazební Bohunice, kde jsem byl před pár dny na reportáži s (jun). Byla tam teda větší pohoda, než jsem si představoval (jestli se dá vůbec spojit slovo pohoda a vězení). Borci v teploních se dívali na film, nebo vyráběli vánoční kravinky a vůbec vypadali v klidu. Přemýšlel jsem, co bych tam dělal já - asi bych konečně napsal knihu, nebo přišel na smysl života, huh. Na závěr jsme debatovali s bachařem, kterej uznal, že tahle práce je hrozná a proto odchází ze služby. Řekl nám, že přibral spoustu kilo, zlenivěl a zblbnul - výstižnější charakteristika bachařský profese snad nemůže být - navíc přímo od zdroje.