nEMOcní a nEMOhoucí

Setkání s patičkou emařů bylo velice obohacující. Konečně jsem pochopil, o co teda v tomhle stylu jde. O hovno. Bez nějakýho shazování nebo zaujatosti. Poznal jsem spoustu subkultur, módních i myšlenkových směrů mezi mladýma lidma, ale takhle zoufale prázdnou slupku bez jakýkoli náplně jsem ještě neviděl. Podle samotných emařů je jediná náplň jejich subkultury hudba, ve který se zpívá o tom, jak jsou osamělí a jak strašně trpí tím, že je někdo pošle do prdele kvůli tomu, že se v sobě tak hrabou. K tomu samozřejmě móda, která obsahuje drahý doplňky z těch nejkomerčnějších obchodů. Čekal jsem, že emo je pokračovatel punku, generační revolta, kritika kapitalismu a odcizení, který tihle lidi přece jen trochu cítí. Ale není. Je to jen hrabání se ve vlastní zmatený teenagerovský duši a shánění hadrů, ze kterýho vznikla nová subkultura. A kdoví, třeba je celý emo jen promyšlená reklamní kampaň oděvních firem a prodejců černých barev na vlasy (a prodejců žiletek :-) ). Trochu mi to vzalo iluze o současných dospívajících - asi už jsem starej neboco... Vypadá to, že tihle lidi jsou vlastně se vším spokojení, a když budou mít naplněnou svou podivnou lásku, tak bude vlastně všechno v pohodě. Nesere je stát, ztráta sociálních jistot, existenční nouze, vykořisťování... je to prostě úplně zbytečná, nudná, fádní a neoriginální subkultura, škoda.

Vzhůru dolů

Titanik. Když se potopila tahle loďka, byl kolem toho vcelku rozruch. Lidi cítili, že se něco změnilo a měli pravdu. Potopení tohodle symbolu nabubřelosti a zbytečný pompéznosti ohlašovalo novou fázi kapitalismu. Fázi stavby obrovských blbostí, který nikdo nepotřeboval, fázi gigantických mobilizací sil lidí a stejně gigantických ztrát a průserů. Nastalo období zhroucení starých jistot, očekávání ještě světlejších zítřků a příchod temnýho bizaru, kterej si nikdo nedokázal ani představit. Titanik představoval symbol "dokonalosti" tehdejšího systému, symbol technickýho pokroku a neporazitelnosti trhu, kterej se pomalu globalizoval. Zklamal. Stejně jako volnotržní hospodářství a představa neomezenýho růstu zklamává dnes a denně miliony lidí.
I v dnešní době máme svoje Titaniky. Ať už to byla havárie Concordu, pád akcií softwarových firem nebo 11. září... To jsou ale krize kapitalismu - systému založeným na nekonečný nenažranosti, který se zákonitě opakujou. Myslím ale, že každej má i svůj osobní Titanik, kterej nosí v sobě. Každýmu z nás se potopil nějakej životní sen, nebo přišel naráz o iluze, který si stavěl několik let v loděnicích svýho mozku stejně jako tenhle parník. Nechápu že se lidi pořád nepoučili. Že chtějí mít furt dokola největší hračku, největší úspěch, nejvíc nevkusnej barák, největší postavení, nejvíc ropy, podrobit si nejvíc zemí a zotročit co nejvíc lidí... Tahle zasraná logika pokroku a růstu za každou cenu mě ubíjí, ale zároveň je mi jasný kam to povede. Na dno hnusnýho studenýho oceánu, kam tahle ideologie taky patří!

FOTOGALERIE - ARTEFAKTY Z TITANIKU:

http://blbejden.rajce.idnes.cz/Titanik_artefakty/

Mezi kovboji...

Tak jsem si připadal toho vlahého rána na Pryglu. Jízdní jednotka Policie simulovala aktivitu a předváděla cca desítce novinářů, jak jim ti koníci pěkně šlapou. Jízdní úderka projížděla chatky a před našima objektivama strkala pod dveře papírky s oznámením, že by chatku mohl někdo vyčórovat, ale ať se Brňák nic nebojí, že ho stráží jízdní hrdinové. Aby zvířátek nebylo málo, připojil se roztomilý pejsek Kony, jehož přerod z mazlíčka na běsnící krvěžíznivou bestii z Resident evilu je dílem pikosekundy. Nechtěl bych se tomu zvířeti dostat do huby...
Připomnělo mi to starej problém, kterej se řeší roky - jak mají demonstranti přistupovat k policejním zvířatům (tím nemyslím vyšší důstojníky z prezidia :-D ). Spousta hipisáků se totiž domnívá, že nebohá němá tvář si nezaslouží žádné ubližování, faktem je ale to, že policejní koně a psi jsou stejní příslušníci, jako ti, co jim velí, akorát mají čtyři nohy a někdy o něco lepší úsudek a k jejich smůle nižší hodnost. Sám jsem na vojně viděl, jak se cvičí psi...z těch zvířat rozhodně nejsou přítulní mazlíčci, ale programově vyrobení psychopati - psychopsi. Je to škoda. Stejně jako se z relativně normálního člověka stane pošuk, pokud podlehne mašinérii represivního aparátu, jehož se z nějakých záhadných důvodů stane členem, tak stejně se z normálního koně a psa (amíci cvičí i delfíny) stane pošuk - zvíře.

FOTOGALERIE DVA NA KONI A PES:

http://blbejden.rajce.idnes.cz/Kovbojove_na_Pryglu/

Ochutnávka s Johnem

Potom, co jsem na veletrhu Salima zastihl ve vtipných pózách Džordžína Parubsona, čekala mě další "celebrita", kterou byl kolega z N@vy Radek John. Ten se šmrncnul na veletrhu, aby se pořádně zbořil luxusním moravským vínem a něco k tomu řekl. Když jsem zalezl do rozsáhlýho stánku Znovínu, kde John trůnil, zjistil jsem, že budu muset celou dobu klečet před jeho stolem, což ale nebylo na škodu, protože z téhle pozice se dala udělat asi nejlepší fotka. Na všech podobných akcích fotím lidi přes skleničky, a tantokrát si myslím, že se to docela vydařilo. Problém byl v tom, že to byl můj desátej den v kuse v práci, a tak jsem to s ochutnáváním trochu přehnal, abych zabil stres...
Každopádně daleko příjemnější bylo to, že jsem zhruba po roce viděl mladýho Meldu, kterej se mi chlubil, že byl druhej na nějaký velký kuchařský soutěži a celou dobu bájil o žrádle, prokládaje to tisícem bizar historek, při kterejch jsem se jako vždycky válel smíchy.
Dát po návratu do redakce dohromady fotku na jedničku mi trvalo o něco dýl než jindy, ale nakonec vše dopadlo v klidu...
A ta Pálava byla fakt úžasná.

Jiiirka Parubson!

Přišel, viděl, zarozumoval, požral, popil, málem poblil... tak by se dala ve stručnosti popsat

návštěva ctihodného muže, předsedy nejsilnější opostrany (opo nemá nic společnýho se slovem opice, nýbž opozice). Papaláš obcházel stánky a měl jsem pocit, že tvářit se jen o setinu nadutěji, tak snad pukne. Taková exploze by asi srovnala se zemí celej jeden pavilon BVV, kde se producíroval na potravinářským veletrhu Salima. tam si ho taky odchytli sedláci k jednomu ze stánků a cpali do něj jabka v peným stavu (na fotce) i v kapalným, z čehož málem hodil tyčku (to by bylo na czech press photo, kategorie aktualita - hnus). Jirka se pak s přemáháním zvedl ze židle a rychle zalezl do papalášmobilu a zmizel. význam a smysl návštěvy nula.

FOTOGALERIE MIMICKÁ AKROBACIE PARUBSONA - ANEB KOLIK TVÁŘÍ MÁŠ...

http://blbejden.rajce.idnes.cz/Parubson_na_Salime_-_grimasove_variace/

Dravec ve městě

Výhled ze střechy nemocnice v Bohunicích je něco úžasnýho. Když se k tomu přidá ještě trocha štěstí a připravenost, vyjdou úžasný věci... K těmto fotkám nemá cenu dopisovat nějakej komentář - prostě klika. Možná bych dodal nějaký srovnání na téma, že poštolka je dravec v přírodě a auta pod ní jsou dravci ve městě, ale to si každej může doplnit sám...

Muzikál

Silní bez násilí. To je název akce, v rámci který proběhl ve Vodově muzikál Streetlight. Poselství, který obsahoval bylo trochu chaotický, ale vizuálně hodně povedený. Krásný barvičky, energická hudba, tanec a v neposlední řadě pořádná dávka násilí :-) Akce samotná spadá do škatulky různých podivných kampaní, kterýma se instituce snažej (marně a mnohdy trapně) upozorňovat na problémy, který vytváří kapitalistický sobectví. Připodobnil bych to asi k vládním kampaním proti rasismu nebo náckům viz. http://www.blisty.cz/art/11594.html Dětem, pro který byl program určenej hlavně se to asi líbilo, i když hloubku příběhu asi nebyly schopný moc vnímat (já už vůbec ne...), ale asi to braly jako takovej dlouhej videoklip naživo - a pokud to beru jen takhle, tak to bylo super.