čtvrtek 15. května 2008

Předsmrtná křeč galerky


Tahle hospoda pro mě znamenala hodně. Stovky hodin strávených při víc nebo míň bizarních debatách, schůzí, výstav, deliria a pak i práce. Byl to svět sám o sobě a historie toho, jak se jedna bláznivá holka snažila vyrovnat se svou minulostí. Jednu dobu to vypadalo, že to ustojí, ale sinusoida, která letěla s železnou pravidelností nahoru a dolů nakonec zůstala dole. A pak se začala ještě hloub propadat a zůstala tam. Galerku opustili všichni štamgasti a přibyli noví. Z kriminálky.
Seznámil jsem se tam s desítkama různě šílených lidí, včetně Hipika, kterej teď chce tuhle hospodu znova pozvednout. Už několik týdnů sleduju jeho vysilující snažení, se kterým chce pozvednout galerku ze sraček. Hospodu, která byla mezi hernama a zastavárnama ghetta (a intersparem) jakousi oázou. Místo který dávalo prostor těm nejšílenějším umělcům prezentovat svoje zhulený díla. Jakoby na protest proti magistrátu, mizérii ghetta, uměleckým stereotypů, navzdory trhu, jehož pravidla tady jaksi nefungovaly, vždycky galerka nějak záhadně přežívala. Teď pomalu umírá. Respektive umřela už v době, kdy se zlomila její bývalá majitelka. Hipik se snaží zpomalit pád, ale okolnosti mu nejsou příliš nakloněny...Chápu že si tak plní svůj sen - i my jsme kdysi měli sen - hospodu Černá hvězda, kde by byla knihovna, čítárna, net, kde by se dělaly přednášky a koncerty, kde by lidi mohli najít jinej rozměr setkávání než chlast.
Současnost ale není moc příznivá k takovýmhle formám trávení času. Lidi se chtějí rychle bavit a rychle konzumovat. Po celotýdením (celodením) shonu se chtějí bleskově vylít a zapomenout na starosti - tvrdě pracovat - tvrdě se bavit.
Každopádně držím Hipikovi palce, ale obávám se, že to stačit nebude :-) proti němu jde spousta vlivů, který se nedají jen tak porazit. ..
Pro mě je tahle hospoda taky důležitá v tom, že jsem v ní měl svou první výstavu - a ta PRVNÍ seč nezapomíná, protože je jenom jedna.

Fotky jsou z novýho otevření galerky, kde mu zahráli Gulo čar a zaplnili tak do posledního místa celou hospodu. A vernisáž fotek našeho ex - kolegy z Rovnosti Borka Hájka.

středa 14. května 2008

kouření škodí...


... zdraví?
Když jsme dojeli k požáru v Komíně vzpomněl jsem si na starou písničku od skupiny Drby:

S Petrou na rtech jdu teď spát,
byla to snad vtěřina,
co mi vajgl někam spad
a už hoří peřina...

Jede pro mě rychlej vůz,
už mě tahaj z oblaků
málem dopad jsem jak Hus,
dík průmyslu tabáku.

Nemějte však pochyby,
průmysl má alibi,
na krabičkách nápis praví,
že kouření škodí zdraví...

Stužka proti rasismu



V půlce března (jsem aktuální jako vždy...) proběhla kampaň "Stužka proti rasismu". Jedna z mnoha zbytečných nevládkářských akcí, která mrhá energii lidí, ochotných "něco dělat". V poslední době mám pocit, že nevládky jsou jenom jedním z mnoha chapadel chobotnice systému, a ne tím, čím původně měly být - jasnou a radikální opozicí.
Mezi většinou společnosti, kterou tvoří nasraní chudí a nasraná chudnoucí střední třída, existuje určitý procento (převážně těch mladších), kteří chtějí chyby kapitalismu osobně napravovat. A tak roznášejí letáčky o tom, že životní prostředí jde do hajzlu, nebo vybírají drobný na pomoc těm, který tržní hospodářství odsunulo na dno a definitivně vyřídilo (postižení, nemocní, důchodci, sirotci, navrátilci z kriminálu...). Tahle kritická část společnosti, která má ochotu něco napravovat ale svou energii promrhává právě v těchdle pochybných akcích. Místo aby šli ke kořenům problému a snažili se ho aspoň pojmenovat, řeší (resp. malinko oslabují) jeho následky. A tak schopní a chytří, ale politicky mimózní mladí liberálové rozdávají stužky proti rasismu, zatímco se rasismus stává běžnou politickou a společenskou normou a město připravuje v tichosti obrovskou deportaci cikánů z ghetta někam do prdele na okraj města, a to za podpory všech politických stran, který tihle liberálové volí (včetně Zelených samozřejmě).
Vždycky, když mě nějaká holčina zastaví s kasičkou (nebo s peticí), mám chuť se na chvíli zastavit a těm bezelstným očím říct pár vět o příčinách srabu, kterej se ona snaží léčit vybíráním drobných. Většinou ale nemám čas, nebo nechci být zlej, nebo vidím, že by ta naivní duše moc nepochopila...

O nevládkách samotných někdy příště, protože je to věc, která mi poslední dobou dost leží v hlavě...