sobota 29. prosince 2007
Vánoce
Vánoce veselý, ať už jsou v prdeli :-)
Utekly docela rychle, i když ty letošní byly velice v klidu. Možná to bude i tím, že jsem je celý strávil v práci :-) Na fotkách je malej průřez vánocema z jejich druhý strany. Letos jsem se poprvé v životě dostal na půlnoční mši (bizar), kde pán v podivnejch hadrech mluvil o koncentrácích, ale zapomněl nějak dodat, že církve rády spolupracovaly s fašistickýma režimama, a tím mají právě na těch koncentrácích svůj neodmyslitelnej podíl... Podíval jsem se taky na hřbitov a nakonec zamrznul (doslova) na zastávce rozjezdu v Obřanech. Za celý vánoce je taky smutná bilance tří mrtvejch - tentokrát žádný hnusný fotky - všichni uhořeli, je to smutný. Podíval jsem se taky na živej betlém do Rajhradu, což byl taky solidní bizar. Ať mi nikdo netrdí, že katolíci neberou drogy.
čtvrtek 27. prosince 2007
Brambor teror finále
Kritické myšlení vesrus papalášské manýry
Tento komentář reaguje na článek Martina Sklenáře Anarchisté na prezidenta nachystali brambory.
Rozruch kolem útoku na prezidentskou kolonu má několik rozměrů. Na jednu stranu mne nepřekvapuje, že právě v Moravském Krumlově vyšel podobný článek, neboť snaha zavděčit se za každou cenu mocným jakékoliv barvy je jeden z charakteristických rysů tohoto města a jeho představitelů. Je jednoduché u piva nadávat na svou sociální situaci, do které se mnoho lidí dostalo následkem divoké privatizace a nástupem nelítostného nadnárodního kapitálu, kterému cestu zametal právě současný prezident Klaus. Tento politik má jediný skutečný talent, a to přesvědčit vcelku početné skupiny lidí o naprostých hloupostech a tvářit se přitom, že odhaluje obrovské pravdy nepoznaného (ať už je to globální oteplování nebo neviditelná ruka trhu). Zároveň šikovná mediální politika jeho lokajů zapříčiňuje to, že když se někde starý monarcha se svou suitou objeví, zvedne se hotové davové šílenství. Je to podobné, jakoby se objevila některá ze zbytečných popových hvězd nebo hereckých „celebrit“. Lidé se pak neptají „kdo a proč“, ale vidí prostě jen člověka z televize a rozběhnou se k němu pro podpis. Rozdíl je v tom, že herec ani zpěvák nemohou existenčně zničit tisíce životů a výrazným způsobem (negativně) zasáhnout do milionů dalších.
Celá kauza „brambor teror“ nebyla tolik nafouknutá. Ve chvíli, kdy se na jedné straně sejdou stovky lidí a s vytřeštěnýma očima sledují příjezd svého idolu, je potřeba dát prostor i opačnému proudu (pokud existuje). Je logické, že právě v Krumlově, kde je servilita a poslušnost brána jako jedna z nejdůležitějších hodnot se objeví skupina, která neguje autority a snaží se stádní myšlení konfrontovat myšlením individualistickým a kritickým.
Seriózní média nechtějí krev. Chtějí zajímavé a poutavé články, krev pak zůstává zpravidla bulváru. Důležitou věcí je ovšem exkluzivita zprávy. Faktem zůstává, že proti návštěvě Klause se za celou dobu jeho pobytu v jihomoravském kraji nikdo neohradil a bramborové vystoupení v Krumlově bylo jediným viditelnějším aktem odporu. Rovnost jako jediná měla informace o tomto útoku, tak se snažila z nich vytěžit maximum. Symbolický akt totiž mohl dopadnout mediálně velice zajímavě.
To že nedopadl je druhá věc, ovšem úkolem médií je informovat o tom, že vůbec proběhl.
Kapitola sama pro sebe je chování policie. Za svůj život jsem viděl mnoho zmlácených lidí a mnoho všemocných (tupých) policistů, kteří pro ránu obuškem nejdou daleko. Diskuse s policisty u brány parku však probíhala korektně, i poté co kriminalisté ukradli transparenty, které jsou podle soudního znalce Miroslava Mareše nezávadné, což přiznali i sami „experti“ z řad kripo na místě samém. Navíc se v rozporu se zákonem „tajní“ odmítli legitimovat a ukázat svoje služební číslo.
Vztyčený prostředníček a věta, že je někdo jednička je legendární výrok premiéra Topolánka, jehož straně Klaus čestně předsedá, takže by ho tento transparent neměl vůbec pobuřovat, ale naopak potěšit.
středa 26. prosince 2007
Jistě pane ministře!
Pan novopečený ministr oblbování, propagandy a výroby lidských zdrojů si šel zapařit. Nic proti tomu, ale tenhle člověk je asi trochu překvapenej z toho, že už není jednotlivec - hipisák (i když podivnej liberál), ale jedinec - tvor jménem ministr. Tvor, kterej se živí jako vyžírka, jehož funkce už po x generací symbolizuje něco slizkýho a opovrženíhodnýho, ale zároveň něco, čeho je třeba se bát. (Ne, že by na tom tvor - poslanec byl líp, ale na toho není tolik vidět.) Liška byl překvapenej, když za ním na Flédě během štědrovečerní párty někdo došel, pogratuloval mu k tomu, že se další mladej abiciózní parchant doškrábal "nahoru" a zradil svoje ideály. Následnej flusanec to jen potvrdil. Čekal jsem teda tvrdší konflikt - ne každej den se poštěstí vrazit ministrovi - škoda. Doufám, že tenhle ojedinělej incident nebude jen výkřikem do tmy a Liška se bude pokaždé, kyž půjde "zapařit mezi mladý" setkávat s despektem a opovržením.
I když jeho samýho to k sebereflexi asi nedožene a bude nám dál cpát radar pro naši bezpečnost, reformy pro náš blahobyt a všechny možný asociální svinstva, co si na nás pravičácká vláda v rámci třídní války vymyslela. Liška se tak dostane trochu do schízy - na jedný straně jím budou opovrhovat jeho pravičáčtí kolegové, protože pro ně bude pořád hipísák, ale nevládkářští, liberální hipici, ze kterých vzešel ho (snad) odmítnou, jako mocichtivýho asociála. Nebo taky ne. Každopádně mu přeju minimálně bezesný noci, ve kterých bude přemýšlet nad tím, kde vlastně je. Ale řekl bych, že v tom má jasno.
Jistě pane starosto! zatímco Bortelova hvězda rychle zhasla a tenhle zajímavej úkaz brněnský politiky (na chvíli) zmizel, má liškova kariéra opačnej vývoj. Nemyslím si, že jeho odchod je definitivní. Tenhle typ lidí se vyhodí oknem a vrací se komínem. Mělo by to okno být asi pořádně vysoko. Srandista Míša Kulička byl spíš postavičkou legrační a neškodnou. Začal ale nejspíš zlobit taťku tajemníka a musel zmizet. Tenhle ambiciózní hajzlík patří do nově vytvářený "elity" socdem, která se kupodivu rekrutuje z Brna. Mladí, mocichtiví, všehoschopní a hrabiví se vrhají na naše životy a peněženky, (někteří dělají i do tejných služeb, takže se budou vrhat na naše soukromí). Fotka je ze zastupitelstva, na kterým odstoupil a takovouhle měl v obličeji barvu. Takže goog bye Kulička!
úterý 18. prosince 2007
Fakt blbej den
Měl ten pán, kterej se vracel večer domů z práce a cestu si krátil přes koleje. Chodil tudma asi pěkně dlouho a nikdy se nic nestalo, až teď. Buďto byl nalitej, nebo spoléhal na každodenní rutinu, nebo moc přemýšlel nad nákupem dárků nebo nevim... každopádně výsledek je chlap na kusy a blbej den pro hasiče, drážní inspekci a v důsledku i pro nás s (jun), kteří jsme tam museli sprintovat (doslova - fakt jsem běžel...). nakonec to stejně za moc nestálo, páč byla tma, nikam nás nepustili a já fotil 400kou bez teláku, takže je to slabota. Ale i kdyby nebyla, tak stejně nemůžeme dávat mrtvoly do novin, takže vlastně o nic nejde. Na fotkách je pán a detail nazval (pm) "pekařské zátiší", na kterým jsou rohlíky, cigára a urvaná noha. Dalo by se to dát na bilboard, že kouření škodí zdraví.
Jedna rodina bude mít blbej den - a blbý vánoce. Stejně jako rodina těch mrtvejch ze stejnýho dne z havárky u Vyškova. Potřeboval jsem se ten večer ožrat, ale měl jsem službu, tak to nešlo. Tohle je moje pátá mrtvola v pořadí, ale ještě jsem si nezvykl. Blbej den.
neděle 16. prosince 2007
kriminál
Vazební věznice Bohunice. Tak tady by asi nikdo skončit nechtěl. I když skončit - vězení není samozřejmě nic definitivního, ale posranej cejch se bude s člověkem táhnout celej život. Hodně lidí se tam dostane, ani neví jak. Stačí se chvilku nevěnovat řízení, nebo i nějaká haluz, kdy si zjebanej úřad splete jméno, nebo na vás "kamarádi" něco ušijou. Osobně dost pochybuju o "výchovné" funkci těhdle hnusnejch zařízení, který dělají s lidma přesnej opak toho, než říkají. Loni v tuhle dobu jsem se byl podívat v jiným vězení - v Oračově u Prahy, který mi přišlo jako ještě větší hukot, než vazební Bohunice, kde jsem byl před pár dny na reportáži s (jun). Byla tam teda větší pohoda, než jsem si představoval (jestli se dá vůbec spojit slovo pohoda a vězení). Borci v teploních se dívali na film, nebo vyráběli vánoční kravinky a vůbec vypadali v klidu. Přemýšlel jsem, co bych tam dělal já - asi bych konečně napsal knihu, nebo přišel na smysl života, huh. Na závěr jsme debatovali s bachařem, kterej uznal, že tahle práce je hrozná a proto odchází ze služby. Řekl nám, že přibral spoustu kilo, zlenivěl a zblbnul - výstižnější charakteristika bachařský profese snad nemůže být - navíc přímo od zdroje.
úterý 11. prosince 2007
Brnogirl čoveče
neděle 9. prosince 2007
Brambor teror pokrando
čtvrtek 6. prosince 2007
Mikuláš!
Letošní svátek byl tradičně poznamenán tisícihlavým davem na Svoboďáku, nastupující nákupní horečkou a pumpováním hektolitrů medoviny do útrob lidí, aby se z tý horečky nezcvokli.
Pro mě znamenal tento den hlavně párty na výstavišti, kde nám pěkně poděkovali za naši usilovnou práci a nakrmili nás kaprem a salátem.
S (-pp-) jsme podiskutovali o zpocených portugalských trockistkách, který si na nějakým kempu utíraly pot z čela tričkama, pod kterýma neměly podprsenky a zanadávali na politiku, načež jsem odcházeli napakovaní dárkama pro celou redakci (svoje jsem rozdal těm, na který nezbylo).
V redakci jsem udělal (-nel-) a (-hrd-) portrétku s rámečkem, kterej byl mezi dárkama z BVV. Nejlepší dárek ale dostal šéf, kterej začal najednou běhat po šokujícím zjištění, že má v kukani pytel uhlí! Pak mu ale došlo, že při zvyšujících se cenách je takovej pytel uhlí lepší dárek, než nějaká plesnivá polská čokoláda a měl radost.
Za devatero horami a devatero řekami...
Tam je schovaná velká policejní báze. Vždycky jsem si myslel, že oktávky s obrovskýma gorilama vyrážejí z hníz uprostřed města, ale byl jsem vyveden z omylu. Na okraji Brna v Řečkovicích je dobře schovaná základna zásahovky, ke který se musíte kodrcat polňačkou... Ve chvíli, kdy máte pocit, že jste dojeli opravdu na konec města, vás přivítá plechová zeď s ostnáčem, za kterou jsou schovaný budovy ve stylu 70. let. Po neosvětlených tmavých chodbách, který mi připomněly neblahé časy vojenské služby se přesunují uvolnění policisté, předstaírající činnost (tou je většinou cesta k automatu na kafe nebo sladkosti). Tohle je však ospalá atmosféra dne - za noci pak vyrážejí dvoumetroví roboti mlátil a buzerovat lidi do města, případně je odvážet, kam uznají za vhodné. V téhle depresivní díře mi ledacos došlo - po pár dnech strávených v útrobách báze by jeblo každýmu...zkrátka pěkná průprava pro příslušníky.
pondělí 3. prosince 2007
Barmanská krása
neděle 2. prosince 2007
Miss
Každá holka prý chce být Miss. Já jich teda moc neznám, ale chápu, že moje okolí není reprezentativní vzorek společnosti. Na první podobnou předváděčku vypracovaných těl mě vzal tata, když mi bylo 13. Tahle akce z 31. listopadu byla sice "prestižnější", než Miss Roma, ale tenkrát v Hodoníně se mi teda líbilo víc, mělo to aspoň atmosféru. Chápu, že podobný akce mají svůj pevně danej účel, jen mi je líto holek, který tenhle nablýskanej a navoněnej svět pohltí a ony až pozdě zjistěj, že to celý je hnůj v pěkným lesklým obalu. Pozitivum večera je pro mě to, že jsme seděli vedle sebe s tatou, kterej byl evidentně rád, že fotíme stejnou akci - kvůli čemuž jsem tam vlastně šel...myslím že k sobě nacházíme skrze focení čím dál líp cestu, a to je super...
Brambor teror
V naší zemičce se politikům docela daří. Lidi na ně jsou sice nasraní, ale drží svůj vztek v určitých mezích. Málokdy se stane, že si politik na veřejnosti vyslechne reálné zhodnocení svojí práce, ke kterému by jako bonus dostal plivanec do tváře, či ránu do nosu. Lidé přistupují k politikům se směsicí strachu a obdivu k té éterické bytosti, kterou známe z televize a teď se najednou záhadně zhmotnila před námi.
Klaus je politikem ve funkci, která bývá téměř vynášena do nebes pro svou všemocnost, což je postoj, který trvá snad od dob Rakouska. Prezident bývá vnímán jako posvátná a nedotknutelná kráva, a tak reakce "normálního" člověka se většinou při jeho spatření podobá fanynkám popových hvězdiček, ve chvíli přiblížení se k idolu.
Počestní občani vždycky před prezidentem padnou na prdel, ale to by nemohl být Moravský Krumlov, aby mu ještě tu jeho nechtěli zlíbat. Servilita a ubohost tohodle nejhnusnějšího města jihu Moravy se projevila naplno... Zelektrizovanej dav klausových fans, kterým jsem se musel prodírat mi znechutil celej den docela spolehlivě.
V kotrastu se servilitou krumlováků se ukázal postoj punkerů, kteří chtěli vyjádřit svůj názor na Klause jako člověka, funkci prezidenta a stát, kterej reprezentuje obecně. Měl to být symbolickej akt odporu, jehož dopad měl být hlavně mediální.
Po hodině čekání a kočkování s kriminálkou (která punkáčům ukradla transparenty - viz. foto) se konečně v zatáčce objevuje kolona. Nedalo mi to a v hlavě jsem si přehrával scénku, kdy Valčík dává signál zrcátkem ve chvíli, kdy se blíží mercedes s Heidrichem. Tentokrát však nenásleduje zaseklej sten-gun, ani kubišova prskavka. Mezi kolonu dopadá několik brambor a rajčat (jaké jiné přivítání na venkově) a ta jede vesele dál. O pár desítek metrů ještě ukazuje většina skupinky (obklíčená fízlama u zdi) fakáče a trochu řve - Klaus - zřejmě pod vlivem psychadelického prostředí Krumlova jim mává. Kolona mizí v dáli a já přemýšlím, jak z tohodle umotat reportáž...
Krumlováci opět nezklamali, ukázali se, jako servilní stádo, který rádo přivítá svýho senilního pastýře, jehož pojízdnej cirkus s lokajema a klaunama zamířil do dalšího cíle svojí spanilý cesty.
Šaškárna, ale symbolickej odpor je lepší, než žádnej.
První post
První láska, první opilost, první škola a první vyhození z ní, první iluze a první rozčarování - stejně tak je první post v tomhle zbytečným blogu ztraceným v oceánu informací.
První post by se měl zabývat asi důvodem zakládání blogu. Ty moje jsou někde na hranici mezi exhibicionismem a nasraností. Obojí je třeba nějak ventiovat. Málokdo totiž píše kvůli tomu, že je se vším spokojenej, a už vůbec ne kvůli tomu, že něco nechce dál sdělovat. takže tenhle blog bude o tom, co mě sere a co se nevejde do novin nebo nejsem schopnej sdělit svým známým.Vítám vás v něm