Brambor teror finále

Tenhle text jsem poslal do Zrcadla, ale neobtěžovali se ani odpovědět na můj mail, tak si ho aspoň hodím sem.

Kritické myšlení vesrus papalášské manýry

Tento komentář reaguje na článek Martina Sklenáře Anarchisté na prezidenta nachystali brambory.

Tak je to tu zase. Výzvy ke klidu na práci a tvrdé odsudky všech rozvracečů. Chybí snad jen tradiční zaprodanci a ztroskotanci. Přirovnávat Zrcadlo k tisku starému třicet let je samozřejmě přitažené za vlasy, nicméně je vidět, že některé žurnalistické postupy se příliš nezměnily. Právě psaní podle pravidel současné žurnalistiky však panu Sklenářovi příliš nejde. Dlouho jsem si nejenom já, ale i jiní novináři lámali hlavu, zda je jeho výplod zprávou, či komentářem, a co tím vlastně básník chtěl říct. S kolegy v brněnské Rovnosti nás pak nejvíce zarazilo to, že jsou vynášeny informace, které se týkají vnitřních věcí našeho Deníku, do kterých panu Sklenářovi nic není, a které nemají přílišnou relevanci, vzhledem k celé „bramborové“ kauze.

Rozruch kolem útoku na prezidentskou kolonu má několik rozměrů. Na jednu stranu mne nepřekvapuje, že právě v Moravském Krumlově vyšel podobný článek, neboť snaha zavděčit se za každou cenu mocným jakékoliv barvy je jeden z charakteristických rysů tohoto města a jeho představitelů. Je jednoduché u piva nadávat na svou sociální situaci, do které se mnoho lidí dostalo následkem divoké privatizace a nástupem nelítostného nadnárodního kapitálu, kterému cestu zametal právě současný prezident Klaus. Tento politik má jediný skutečný talent, a to přesvědčit vcelku početné skupiny lidí o naprostých hloupostech a tvářit se přitom, že odhaluje obrovské pravdy nepoznaného (ať už je to globální oteplování nebo neviditelná ruka trhu). Zároveň šikovná mediální politika jeho lokajů zapříčiňuje to, že když se někde starý monarcha se svou suitou objeví, zvedne se hotové davové šílenství. Je to podobné, jakoby se objevila některá ze zbytečných popových hvězd nebo hereckých „celebrit“. Lidé se pak neptají „kdo a proč“, ale vidí prostě jen člověka z televize a rozběhnou se k němu pro podpis. Rozdíl je v tom, že herec ani zpěvák nemohou existenčně zničit tisíce životů a výrazným způsobem (negativně) zasáhnout do milionů dalších.

Celá kauza „brambor teror“ nebyla tolik nafouknutá. Ve chvíli, kdy se na jedné straně sejdou stovky lidí a s vytřeštěnýma očima sledují příjezd svého idolu, je potřeba dát prostor i opačnému proudu (pokud existuje). Je logické, že právě v Krumlově, kde je servilita a poslušnost brána jako jedna z nejdůležitějších hodnot se objeví skupina, která neguje autority a snaží se stádní myšlení konfrontovat myšlením individualistickým a kritickým.

Seriózní média nechtějí krev. Chtějí zajímavé a poutavé články, krev pak zůstává zpravidla bulváru. Důležitou věcí je ovšem exkluzivita zprávy. Faktem zůstává, že proti návštěvě Klause se za celou dobu jeho pobytu v jihomoravském kraji nikdo neohradil a bramborové vystoupení v Krumlově bylo jediným viditelnějším aktem odporu. Rovnost jako jediná měla informace o tomto útoku, tak se snažila z nich vytěžit maximum. Symbolický akt totiž mohl dopadnout mediálně velice zajímavě.

To že nedopadl je druhá věc, ovšem úkolem médií je informovat o tom, že vůbec proběhl.

Kapitola sama pro sebe je chování policie. Za svůj život jsem viděl mnoho zmlácených lidí a mnoho všemocných (tupých) policistů, kteří pro ránu obuškem nejdou daleko. Diskuse s policisty u brány parku však probíhala korektně, i poté co kriminalisté ukradli transparenty, které jsou podle soudního znalce Miroslava Mareše nezávadné, což přiznali i sami „experti“ z řad kripo na místě samém. Navíc se v rozporu se zákonem „tajní“ odmítli legitimovat a ukázat svoje služební číslo.

Vztyčený prostředníček a věta, že je někdo jednička je legendární výrok premiéra Topolánka, jehož straně Klaus čestně předsedá, takže by ho tento transparent neměl vůbec pobuřovat, ale naopak potěšit.