nEMOcní a nEMOhoucí

Setkání s patičkou emařů bylo velice obohacující. Konečně jsem pochopil, o co teda v tomhle stylu jde. O hovno. Bez nějakýho shazování nebo zaujatosti. Poznal jsem spoustu subkultur, módních i myšlenkových směrů mezi mladýma lidma, ale takhle zoufale prázdnou slupku bez jakýkoli náplně jsem ještě neviděl. Podle samotných emařů je jediná náplň jejich subkultury hudba, ve který se zpívá o tom, jak jsou osamělí a jak strašně trpí tím, že je někdo pošle do prdele kvůli tomu, že se v sobě tak hrabou. K tomu samozřejmě móda, která obsahuje drahý doplňky z těch nejkomerčnějších obchodů. Čekal jsem, že emo je pokračovatel punku, generační revolta, kritika kapitalismu a odcizení, který tihle lidi přece jen trochu cítí. Ale není. Je to jen hrabání se ve vlastní zmatený teenagerovský duši a shánění hadrů, ze kterýho vznikla nová subkultura. A kdoví, třeba je celý emo jen promyšlená reklamní kampaň oděvních firem a prodejců černých barev na vlasy (a prodejců žiletek :-) ). Trochu mi to vzalo iluze o současných dospívajících - asi už jsem starej neboco... Vypadá to, že tihle lidi jsou vlastně se vším spokojení, a když budou mít naplněnou svou podivnou lásku, tak bude vlastně všechno v pohodě. Nesere je stát, ztráta sociálních jistot, existenční nouze, vykořisťování... je to prostě úplně zbytečná, nudná, fádní a neoriginální subkultura, škoda.