V půlce prázdnin mi tata navrhnul, abysme udělali společnou výstavu. V Krumlově. Obojí mi vyrazilo dech. Příběh byl pak stejnej, podle šablony všech podobných akcí. Výběr fotek na poslední chvíli a jejich tisk den před mým odjezdem na dovolenou. (Kvůli tomu jsem nemohl tatovi pomoct s instalací, za což se zpětně omlouvám). Další komplikace byla tatovo čarování s datumem, protože původní 14. září se zničehonic změnilo na 3. září a následný kompromisní 9. září (dva dny po našem návratu z dovolené).
Udělal jsem výběr toho, co je podle mě za rok a půl v Rovnosti nejlepší. Vybírání bylo těžký, ale nakonec jsem udělal devět tématických panelů, který si ti, co na akci nebyli můžou prohlédnout zde
Fotky jsou průřezem za celou dobu mojí práce v Rovnosti - hodnocení nechávám na divácích :-)
Nebyl by to ale Krumlov, aby se neobjevila nějaká politická "svízel". Připosranej starosta Mokrý a místostarosta Třetina dostali strach z jedný fotky, která podle nich "uvádí ODS do špatného světla, což si před volbami nemůžeme dovolit..." Fotka se týkala starý kauzy s Klausem, která je evidentně v Krumlově stále živá. Fotku mi z panelu stáhli, čímž ztratil smysl a byl zrušenej úplně. Hodinu před vernisáží (klasika) jsme s -hrd- nachystali v rychlosti panel znovu a přidal jsem k němu ještě moje prohlášení k celý kauze.
Starosta s místostarostou se velice ošívali, když viděli, že panel je zpátky na místě, ale nic neřekli. Třetina si mě pak vzal bokem a svým přizdisráčským stylem ze 70. let mi vysvětloval, že "nechce žádné kontroverze a že nám přeci jde o poklidnou vernisáž." Tata z toho měl taky trochu obavy, ale neříkal nic, jen se na mě tak poloprosebně podíval...
Akci zahájili papaláši - o jejich projevech se nebudu zmiňovat, protože nic neřekli. pak si vzal slovo tata. Poděkoval dědovi, že mu dal do ruky foťák naučil ho základy. O mě řekl, že jako reportážní fotograf už ho doháním :-) Pak se nečekaně zvedl děda a svým hromovým hlasem povídal o svých začátcích s focením. O prvním foťáku za 48 korun, o prvních chvílích ve fotokomoře a o pokrocích technologie, který už nerozumí. Já jsem se rozhodl, že nakonec budu hodnej chlapec a ve svým projevu jsem všem poděkoval. Dědovi, tatovi, máti, Pavlovi Macků i -hrd-. Řekl jsem taky, že zatímco tata mě naučil fotit, Macků ze mě udělal fotografa. Ten to bakuninžel neslyšel ,protože byli s ostatníma z redakce na cestě (a zase si nenechal poradit, takže zabloudili). Po zahájení vystoupily holky z Rahat Luklum, ve kterých tancuje Šára. Vystoupení bylo moc pěkný, což můžete vidět na fotkách.
Pak už byla pohoda - dovezl jsem 10 litrů Muškátu, kterej rychle mizel a debatoval s lidma, který jsem dlouho neviděl (třeba s Židem :-D). Po skončení jsme se šli dorazit s -red- do bistra u Patrika, což bylo pro mě pěkný retro. Akce skončila úplně klasicky. Všem co potřebovali jsem sehnal místa v autech a nakonec jsme zůstali sedět s -hrd- (v jejích sexy červených šatičkách) na chodníku a přemýšleli, jak se dostaneme do Brna. Všechno nakonec dobře dopadlo (ještě jednou díky -baf-).
Akci zhodnotila po pár týdnech Martina: "Byl to takovej happy end tvýho looserovství, tohle jsem fakt nečekala".
O akci napsal milej článek do Znojemska Jirka Eisenbruk, za což mu děkuju - je vidět, že se dá dělat i milá žurnalistika, ne jenom ta zlá, co děláme my :-)
Fotky z vernisáže.
3 komentáře:
Velká gratulace, jen tak dál :-D
...kolik jste tomu jirkovi e. dali?..:D
Co se týče soudruha Ing. Mokrého, tak šikovně změnil po revoluci místo politického působení. Ve svém rodném městě je zaznamenej jako ´´bolševik s tichou tváří´´. Nic víc, nic míň. Třetina je zase typický příklad aktivního svazáka na sklonku 80. let, kterému po převratu uletěly včely z úlu. Nicméně nestagnuje a rázem, jako by mávnutím kouzelného proutku se z něj najednou stává bijec bolševika a zapřísáhlý demokrat. Jsou to slizáci a odporná havěť, která parazituje na nevědomosti spoluobčanů.
Okomentovat