Džamila v ghettu

Vziká vládní Agentura pro Romy. Agentura, která má být lékem na problémy lidí, kteří jsou úplně na dně týhle společnosti. Lidí, kteří žijou v ghettech v bordelu a špíně, ale kteří si mnohdy za svou situaci můžou sami. Po letech strávených v cikánským ghettu nemám dodneška jasno, jak těm lidem pomoct a hlavně v tom, kdo z nich tu pomoc vůbec chce. Ministryně má představu typickýho státního úředníka - prostě do ghett nalít love a nějak to dopadne. Jenže nedopadne. Jediný řešení, kterýho byly města zatím schopný (a je na sviňský) je to, že prostě cikány vyženou za město - princip, kterej je uplatňovanej už několik staletí. kapitola sama pro sebe je sociální systém - jak státní, tak nevládkářskej, kterej v poslední době funguje na pricipu, že čím víc sociálních pracovníků funguje, tím víc objevujou problémů, který musej řešit a vytvářej mnohý z nich uměle. Nafukuje se tak obr bublina sociálních služeb, který fungujou na udržení sebe sama a výstupy jsou minimální. Města i jejich obyvatelé nadávají na ghetta, jenže už x let funguje situace, že cikánská rodina prostě bydlení jinde než v ghettu nesežene, takže se ten problém ještě zvětšuje. Jen ve chvíli, kdy přijde větší zájem kapitálu (jako je budoucí výstavba městskýho bulváru protínajícího brněnskej bronx) se nějaký řešení přece jen najde - sám jsem zvědavej, ale myslím že místní samospráva nepřekročí svůj stín. Chudí lidi z ghetta (a nejenom cikáni) nepatřej do povrchního. nablýskanýho světa luxusních obchodů, restošek a kanclů, kterej natahuje svoje chapadla z centra na všechny strany. Tahle obrovská kapitalistická nenažraná chobotnice brněnský ghetto brzo sežere. I s lidma.

Na fotce je Stehlíková v baráku, kam jsem ji zavedl, aby mi zapózovala. Je to docela milá ženská, a už si naštěstí nepamatuje, že jsem jí před půlrokem říkal v Praze, že jestli má trochu cti v sobě, ať odstoupí a není součástí asociální pravičácký vlády. Asi si to nevzala moc k srdci.