Kurevsky blbej den

Jinej název mě fakt nenapadá. Ale musím uznat, že se to týká jen pracovních věcí, protože probuzení bylo příjemný (i když v šest ráno :-) ...). Potom, co jsem dorazil výjímečně na osmou do redakce jsme s -pm- hned vyráželi. Náš černej tým vyrážel k ranní nehodě na Hradecké, což je dálnice směr Svitavy. Hned po výjezdu jsme se v Zelené vlně (a víte kudy kam...) dozvěděli, že doprava v Brně stojí, ale to už jsme byli v koloně. Hodinu. Potom, co jsme přemluvili dopraváka, ať nás pustí jsme jeli asi kilometr v odstavným, přičemž proti nám občas vyjížděly auta v protisměru, který policjti odkláněli - nic příjemnýho. když jsme dojeli na místo, viděl jsem jen odjíždějící havrany a totálně rozjebanej ford sierra. Potom, co jsem viděl na místě jsem byl rád, že havrani už odjeli. Na asfaltu byla spousta fosforových koleček od policejního spreje. když jsem se podíval líp, byly v nich kousky masa a spousta krve. Snažil jsem se to nevnímat a fotil jsem. Kolem auta byly kaluže krve a po chvilce jsem si všiml i svodidel, který měly jinou barvu, než mají mít. Podíval jsem se pod nohy a zjistil, že kousky těla jsou všude. Úplně všude. A já v nich šlapu. Zatočila se mi hlava, ale zvítězila profesionalita a fotil jsem dál. Potom jsem se od -pm- dozvěděl, co se stalo. Sourozeneckej pár jel ráno do Brna a předjížděl kamion. Než se stihli zařadit, vlítnul mezi ně nějakej nabuzenej kokot, podle kterýho předjížděli moc pomalu a strčil do nich. Sierra prolítla koncem svodidel. Ty se zaryly do auta a urvaly spolujezdkyni obě nohy, který se rozletěly po dálnici. Kokot, když viděl co se stalo ujel. Na místě nechal značku svýho auta, takže ho fízlové našli za tři hodiny.
Ještě se mi trochu chvěly ruce, když jsem startoval a vraceli jsme se do redakce. I -pm- byl trochu zasmušilej.

Po návratu do redakce, jsem se sesunul do křesla a začal dělat fotky. Holky když viděly jak mi je byly hrozně milý (díky) a dostal jsem dokonce čokoládu (ještě jednou díky :-). Po pár minutách nastal rozruch. Ve Vaňkovce se střílelo, je tam mrtvej chlap! Zatmělo se mi před očima, ale to už jsem balil batoh a vyrážel. Repka padla tentokrát na naši novou kolegyni -van- která začíná černou kroniku. Je to ostrá holka, ale bylo vidět, že se moc necítí. Po cestě si pořád vymýšlela varianty, jak bude mrtvola vypadat a za jak dlouho se z toho ona složí.
Ve Vaňkovce jsem hned narazil na divočáka Miru z Blesku a začali jsme špekulovat, jak se dostat co nejblíž ke kavárně Heaven (jak příznačný), kde se to stalo. Na místě jsem zjistil, že mrtvoly jsou dvě - manžel zastřelil svou ženu a pak sebe při rozvodovým dohadování. Příběh jsem hned pustil z hlavy a soustředil se na fotku. Kokoti z ochranky začali nepříjemnosti daleko větší než normálně, a tak jsme se s nima chvilku pošťuchovali a nakonec utekli a snažili se najít lepší místo. Po projítí všech variant jsme se znova vrátili na původní místo v prvním patře galerie a začala nanovo dohadovačka. Tentokrát se do ní zapojila i samotná velká ředitelka galerie, která se chovala jak největší hysterka, načež byla od všech novinářů hromadně vyfuckována (po zásluze kráva). Vyřešil jsem situaci vcelku elegantně a fotil během řevu ochranky. "Tady je zákaz!" CVAK. "Říkám že se tady nesmí fotit!!" CVAKCVAKCVAK. "Vy mě neslyšíte??!!" CVAK "Běž řvát bokem kurva, stojíš v záběru..." Pak to vzdali. Což je škoda, protože strkačka desítky foťáků a kameramanů s dvěma kokotama z ochranky před zraky fízlů by byla velice vtipná.
Mrtvoly byly zakrytý pod igelitem a měl jsem k nim asi třicet metrů. pán seděl pořád stejně, tak jak se zastřelil, možná měl před sebou ještě kafíčko a podklady k rozvodu, který prej byly celý od krve... paní se zhroutila na zem a ještě se jí snažili zachránit. Marně. nudící se banda novinářů začala samozřejmě spřádat teorie o tom, jak hnusný musí být kafe, když to člověka přivede k takový reakci, nebo jestli se nemohli dohodnout, kdo je zaplatí...
-van- při pohledu na velkou kaluž krve vkusně umístěnou pod logem cafe Heaven zbledla, ale pak se dala dohromady a začala hledat svědky. Při návratu do redakce jsem se neudržel a zavolal matce - přece jen ta paní z nehody byla stejně stará a tak vůbec... Řekl jsem jí, že jsou důležitější věci, než o kterých se dohadujem a že ji mám rád.
Ten den už jsem nic moc neudělal - čuměl jsem letargicky do stolu a pak se šel podívat za -hrd- do parku, což mě trochu uklidnilo. A večerní tramín a potom muškát taky udělal svoje... takže ten den zas tak blbej nebyl - pro mě... Byl blbej pro lidi, kterým umřeli jejich blízcí, vinou svou nebo vinou někoho jinýho. S tím, jak se chci dál profesně rozvíjet si na tyhle věci musím zvyknout a brát je v klidu. Už aby to bylo kua...