Blbej den

Melancholie

2009-01-07T01:53:00.000-08:00

Na chilku mi v hlavě naskočila podzimní nálada. V lednu je to zvláštní, vím :-) Je to takovej červíček, kterej hlodá a vytváří pochybnosti. Jsou to dírky po červotočích na jinak dokonalým stolku, je to pavouk na čerstvě nabílený zdi, je to psí hovno na sněhu, je to... Něco, co se vynoří ve chvíli, kdy monitor ztmavne a počítač ztichne. Sedíte v tmavým pokoji a zahledíte se do rohu. Z toho rohu najednou začínají vylézat mrtví nebo ztracení kamarádi. Lidi, kterým jste ublížili, nebo oni vám. Situace, který byste chtěli vrátit zpátky, ale nejde to. Minulost se změnit nedá, ale co přítomnost? Často si říkám, že pochybnosti jsou normální - navíc, když je jich čím dál míň. I tu trošku co mi zbyla zaháním. Mám strach z ticha a ze tmy. Světlo a hluk je jistota, tma a ticho probouzejí neklid.
Dlouho jsem zevloval na svým životním nádraží a čekal na vlak. Nevěděl jsem na jakej - hodně jich projelo na obě strany. Spal jsem na lavičce a bavil se s lidma co vystupovali, nastupovali, čekali... Jedl jsem zbytky co nechávali v koši a pil kafe z automatu za nalezený drobný. Jak jsem se dostal do vlaku nevím. Vím jen, že jedu. Nevím na jakou stranu. Střídá se den a noc, kolem letí krajina mýho života jako barevná šmouha. Vlak občas zastaví, ale nevidím názvy zastávek. Často si někdo přisedne do kupé, ale obličeje lidí se rozplizly do jedný uniformní kožený tváře. Už je nedokážu rozpoznat od sebe. Zamknul jsem kupé a zhasnul světlo. Otevřeným oknem vane ledovej vzduch a pomalu mě pokrývají vločky sněhu. Už na nic nemyslím, pochybnosti zmizely. Jedu dál.

Pod košatým kaštanem
prodali jsme se navzájem.
Lžou oni, my taky lžem,
pod košatým kaštanem...

G.Orwel, 1984

Předvánoční večírek

2009-01-04T09:26:00.000-08:00

Po delší době jsme vyrazili na party. A ne ledajakou. Poslední předvánoční víkend pořádali pankáči ve vedlejší vsi veselý předvánoční večírek. Popřát klidný svátky jsme vyrazili s -hrd- a se ségrou. Atmosféra byla klidná a přátelská - prostě vánoce. Mezi lidma se toho moc nezměnilo (jen Bakarra s Kiwi se rozešli - škoda). Párty zahájil milým vystoupením (bez ironie) starosta obce Stanislav, kterej v hasičský uniformě popřál z pódia pankáčům a hardcorářům dobrou zábavu. "My jsme měli taky dlouhý vlasy a poslouchali bigbít, takže vám přeju pekné večer a jen dve věci: Neklepte popel na zem, só tady taléřky a nedávéte bundy na topení, nebo vám zhoříjó". Vzápětí naběhli na pódium Čelem vzad a rozjeli koncert. Jeho další průběh nemá cenu příliš podrobně popisovat, protože byl opravdu jeden z nejklidnějších, co jsem zažil. Mám pocit (samozřejmě mimo), že tak, jak se zklidňuju sám, zklidňuje se celá scéna :-)
Tehle post je hlavně poděkování všem, který jsem tam rád viděl, a kteří přispěli k výborný vánoční náladě. Díky :-)
Dobrou náladu nenarušili ani dva fízlové prudící v okolí sálu, tímto je též zdravím (A.C.A.B.)
Fotky z párty ZDE

Pokud byste chtěli mít fotky u sebe, stáhněte si je ZDE

HNUS

2008-12-02T10:39:00.000-08:00

Dlouho jsem se nedostal k novýmu příspěvku. Rozhodně to není tím, že bych neměl o čem psát. V současnosti mám minimálně jedno téma za den, ale nemám čas je zpracovávat a mnohdy ani chuť. Tímhle příspěvkem (a zřejmě dvěma dalšíma) se chci vrátit do začátku podzimu. Předvolební kampaň před krajskýma volbama byla vcelku vypečená a hlavně moje první, kterou jsem mohl sledovat zblízka. Kvůli tomu je i nadpis.
Nebudu se (zbytečně) rozplývat nad absolutní nepotřebností a neužitečností (resp. škodlivostí) politického řemesla. V letošní kampani jsme se zaměřili prioritně na jednu partaj a jednoho člověka. Jihomoravského šéfíka ODS Milana Venclíka. Ne, že by snad ostatní strany byly o moc lepší než Ptáci, ale prostě se na ně neobjevilo tolik svinstva.Často jsem se ale ptal, komu slouží kauzy, který se jakoby náhodně objeví. Je legrační, že většina skandálů pochází zevnitř stran, kterých se týkají a má za cíl jen "odstřelit" konkrétního papaláše vnitrostranickou konkurencí. Venclík spoustu lidí v ODS nehorázně sere. tak moc, že by udělali hodně, aby se ho zbavili. Znovu se tedy "vynořila" stará kauza jeho korupce, která v roce 2004 nějak všuměla. Není divu. Brněnská ODS se po letech vládnutí městu stala natolik provázaná s místníma podnikatelema, že se korupce stala běžnou součástí rozpočtů zakázek, dokonce s vlastním tabulkovým sazebníkem. Díky tomu každej na každýho z hamižných pravičáků něco ví a drží se navájem v šachu. Před volbama to ale vypadalo, že se většina partaje spojila proti Venclíkovi. Všichni ale čekali na to hlavní. Prokázat spojitost Venclíka s KKK (Kurevská kauza Kuřim). Spojení se samo nabízelo tím, že Venclík je skrytým šéfem brněnskýhu Hnutí grálu. Každopádně se nám podařilo zjistit, že se pravděpodobně znal se starým Škrlou a že taky "pravděpodobně" půjčoval Mauerovým chatu resp. barák. Co se tam asi dělo je na fantazii čtenáře... Další věci, který jsme zjistili jsou takovej humus, že mi z toho samotnýmu bylo blbě a to si o politicích nedělám vůbec žádný iluze. Bohužel to jsou tak silný věci, že to nemůžu dát ani na blog - natož do novin...
Výsledek naší vtipné kampaně se projevil při on-line rozhovoru s Venclíkem u nás v redakci, kde se tvářil společně se svým kumpánem Zbožínkem, že nás všechny sežerou. Čili odvedli jsme dobrou práci. Když by se na nás tvářili politici moc mile, tak jsme špatný noviny.

Vernisáž - to zas byl večírek...

2008-09-11T02:22:00.000-07:00

V půlce prázdnin mi tata navrhnul, abysme udělali společnou výstavu. V Krumlově. Obojí mi vyrazilo dech. Příběh byl pak stejnej, podle šablony všech podobných akcí. Výběr fotek na poslední chvíli a jejich tisk den před mým odjezdem na dovolenou. (Kvůli tomu jsem nemohl tatovi pomoct s instalací, za což se zpětně omlouvám). Další komplikace byla tatovo čarování s datumem, protože původní 14. září se zničehonic změnilo na 3. září a následný kompromisní 9. září (dva dny po našem návratu z dovolené).

Udělal jsem výběr toho, co je podle mě za rok a půl v Rovnosti nejlepší. Vybírání bylo těžký, ale nakonec jsem udělal devět tématických panelů, který si ti, co na akci nebyli můžou prohlédnout zde
Fotky jsou průřezem za celou dobu mojí práce v Rovnosti - hodnocení nechávám na divácích :-)
Nebyl by to ale Krumlov, aby se neobjevila nějaká politická "svízel". Připosranej starosta Mokrý a místostarosta Třetina dostali strach z jedný fotky, která podle nich "uvádí ODS do špatného světla, což si před volbami nemůžeme dovolit..." Fotka se týkala starý kauzy s Klausem, která je evidentně v Krumlově stále živá. Fotku mi z panelu stáhli, čímž ztratil smysl a byl zrušenej úplně. Hodinu před vernisáží (klasika) jsme s -hrd- nachystali v rychlosti panel znovu a přidal jsem k němu ještě moje prohlášení k celý kauze.
Starosta s místostarostou se velice ošívali, když viděli, že panel je zpátky na místě, ale nic neřekli. Třetina si mě pak vzal bokem a svým přizdisráčským stylem ze 70. let mi vysvětloval, že "nechce žádné kontroverze a že nám přeci jde o poklidnou vernisáž." Tata z toho měl taky trochu obavy, ale neříkal nic, jen se na mě tak poloprosebně podíval...
Akci zahájili papaláši - o jejich projevech se nebudu zmiňovat, protože nic neřekli. pak si vzal slovo tata. Poděkoval dědovi, že mu dal do ruky foťák naučil ho základy. O mě řekl, že jako reportážní fotograf už ho doháním :-) Pak se nečekaně zvedl děda a svým hromovým hlasem povídal o svých začátcích s focením. O prvním foťáku za 48 korun, o prvních chvílích ve fotokomoře a o pokrocích technologie, který už nerozumí. Já jsem se rozhodl, že nakonec budu hodnej chlapec a ve svým projevu jsem všem poděkoval. Dědovi, tatovi, máti, Pavlovi Macků i -hrd-. Řekl jsem taky, že zatímco tata mě naučil fotit, Macků ze mě udělal fotografa. Ten to bakuninžel neslyšel ,protože byli s ostatníma z redakce na cestě (a zase si nenechal poradit, takže zabloudili). Po zahájení vystoupily holky z Rahat Luklum, ve kterých tancuje Šára. Vystoupení bylo moc pěkný, což můžete vidět na fotkách.

Pak už byla pohoda - dovezl jsem 10 litrů Muškátu, kterej rychle mizel a debatoval s lidma, který jsem dlouho neviděl (třeba s Židem :-D). Po skončení jsme se šli dorazit s -red- do bistra u Patrika, což bylo pro mě pěkný retro. Akce skončila úplně klasicky. Všem co potřebovali jsem sehnal místa v autech a nakonec jsme zůstali sedět s -hrd- (v jejích sexy červených šatičkách) na chodníku a přemýšleli, jak se dostaneme do Brna. Všechno nakonec dobře dopadlo (ještě jednou díky -baf-).
Akci zhodnotila po pár týdnech Martina: "Byl to takovej happy end tvýho looserovství, tohle jsem fakt nečekala".

O akci napsal milej článek do Znojemska Jirka Eisenbruk, za což mu děkuju - je vidět, že se dá dělat i milá žurnalistika, ne jenom ta zlá, co děláme my :-)

Fotky z vernisáže.

Zvláštní škola

2008-08-24T12:05:00.000-07:00

Pokaždé, když se sejdeme u nějaké větší akce, čekáme. Hodinu, dvě, někdy i celej den. Na lidi, kauzy, situace, který si víc nebo míň zasluhujou svých patnáct minut slávy (nebo i dvacet). Tentokrát jsme čekali na manžele Rosnerovi, až je pustí z basy v Bohunicích (další kauza s týráním dětí, tentokrát zřejmě vykonstruovaná). Hodinu a půl čekání jsme strávili obvyklým přetřásáním starých i nových historek, vtípků a blbostí. Poprvé ale někoho napadlo, že bysme mohli udělat školní skupinovku (ten někdo byl -haak- dobrej nápad Tome:-), což se kupodivu podařilo. Kupodivu píšu proto, že novináři jsou vesměs banda individualistů. A tu donutit něco dělat společně, když o nic nejde je dost těžký. Výsledek můžete vidět na fotce, která každýmu připomene jeho školní léta.

Rosnerovi už tak nadšení nebyli. Potom, co se po měsíci pravděpodobně zbytečnýho věznění nadechli jinýho vzduchu, než cezenýho přes mříže se na ně vrhla smečka pětadvaceti lidí a začali z nich dolovat info a dělat obrázky. Manželé to nesli dost statečně, i když Rosnerová plakala, nebyla to žádná hysterie, ale hořkost, která z ní odkapávala společně se slzama, když kráčela doslova do neznáma. Manželé se do basy dostali pravděpodobně kvůli svýmu synkovi, kterýho nechtěli pouštět moc ven a on je udal, že týrají jeho i milion (asi 14) sourozenců, který mají svěřený do péče. Média se toho bleskově chytla a stát zareagoval po svým - zavřel je. Teď stáli před náma a důstojně vlekli svoje velký tašky s věcma z lochu, mezi kterýma nešlo přehlédnout kytice žlutých růží. Rosnerovi totiž prožili v Bohunicích svoje třicátý výročí svatby. Smutnej příběh.

Život uteče...

2008-08-06T14:33:00.000-07:00

Život uteče jako voda
i s tvojí zbytečnou rolí,
další revoluce krátká epizoda
chtěl by jsi pro ni krev prolít.

Zradim tě než napočítáš pět
řeknu ti to se někdy stává,
seru ti na celej tvůj svět
ve kterym existuje pravda.

Nemusíš se snažit o odpor
já dobře vím kolik síly máš,
přede mnou měj se na pozoru
pro mě jsi jen bezvýznamnej sráč.

Nikdy by tě nenapadlo
sám sobě do očí si lhát,
klidně se postav před zrcadlo
můžeš se naposledy smát.

Až budeš o pár let starší
pak zradíš svoje ideály
tak jako já a stovky dalších,
taky jsme se nejdřív smáli.

(-Houba-)

Kurevsky blbej den

2008-07-19T07:08:00.000-07:00

Jinej název mě fakt nenapadá. Ale musím uznat, že se to týká jen pracovních věcí, protože probuzení bylo příjemný (i když v šest ráno :-) ...). Potom, co jsem dorazil výjímečně na osmou do redakce jsme s -pm- hned vyráželi. Náš černej tým vyrážel k ranní nehodě na Hradecké, což je dálnice směr Svitavy. Hned po výjezdu jsme se v Zelené vlně (a víte kudy kam...) dozvěděli, že doprava v Brně stojí, ale to už jsme byli v koloně. Hodinu. Potom, co jsme přemluvili dopraváka, ať nás pustí jsme jeli asi kilometr v odstavným, přičemž proti nám občas vyjížděly auta v protisměru, který policjti odkláněli - nic příjemnýho. když jsme dojeli na místo, viděl jsem jen odjíždějící havrany a totálně rozjebanej ford sierra. Potom, co jsem viděl na místě jsem byl rád, že havrani už odjeli. Na asfaltu byla spousta fosforových koleček od policejního spreje. když jsem se podíval líp, byly v nich kousky masa a spousta krve. Snažil jsem se to nevnímat a fotil jsem. Kolem auta byly kaluže krve a po chvilce jsem si všiml i svodidel, který měly jinou barvu, než mají mít. Podíval jsem se pod nohy a zjistil, že kousky těla jsou všude. Úplně všude. A já v nich šlapu. Zatočila se mi hlava, ale zvítězila profesionalita a fotil jsem dál. Potom jsem se od -pm- dozvěděl, co se stalo. Sourozeneckej pár jel ráno do Brna a předjížděl kamion. Než se stihli zařadit, vlítnul mezi ně nějakej nabuzenej kokot, podle kterýho předjížděli moc pomalu a strčil do nich. Sierra prolítla koncem svodidel. Ty se zaryly do auta a urvaly spolujezdkyni obě nohy, který se rozletěly po dálnici. Kokot, když viděl co se stalo ujel. Na místě nechal značku svýho auta, takže ho fízlové našli za tři hodiny.
Ještě se mi trochu chvěly ruce, když jsem startoval a vraceli jsme se do redakce. I -pm- byl trochu zasmušilej.

Po návratu do redakce, jsem se sesunul do křesla a začal dělat fotky. Holky když viděly jak mi je byly hrozně milý (díky) a dostal jsem dokonce čokoládu (ještě jednou díky :-). Po pár minutách nastal rozruch. Ve Vaňkovce se střílelo, je tam mrtvej chlap! Zatmělo se mi před očima, ale to už jsem balil batoh a vyrážel. Repka padla tentokrát na naši novou kolegyni -van- která začíná černou kroniku. Je to ostrá holka, ale bylo vidět, že se moc necítí. Po cestě si pořád vymýšlela varianty, jak bude mrtvola vypadat a za jak dlouho se z toho ona složí.
Ve Vaňkovce jsem hned narazil na divočáka Miru z Blesku a začali jsme špekulovat, jak se dostat co nejblíž ke kavárně Heaven (jak příznačný), kde se to stalo. Na místě jsem zjistil, že mrtvoly jsou dvě - manžel zastřelil svou ženu a pak sebe při rozvodovým dohadování. Příběh jsem hned pustil z hlavy a soustředil se na fotku. Kokoti z ochranky začali nepříjemnosti daleko větší než normálně, a tak jsme se s nima chvilku pošťuchovali a nakonec utekli a snažili se najít lepší místo. Po projítí všech variant jsme se znova vrátili na původní místo v prvním patře galerie a začala nanovo dohadovačka. Tentokrát se do ní zapojila i samotná velká ředitelka galerie, která se chovala jak největší hysterka, načež byla od všech novinářů hromadně vyfuckována (po zásluze kráva). Vyřešil jsem situaci vcelku elegantně a fotil během řevu ochranky. "Tady je zákaz!" CVAK. "Říkám že se tady nesmí fotit!!" CVAKCVAKCVAK. "Vy mě neslyšíte??!!" CVAK "Běž řvát bokem kurva, stojíš v záběru..." Pak to vzdali. Což je škoda, protože strkačka desítky foťáků a kameramanů s dvěma kokotama z ochranky před zraky fízlů by byla velice vtipná.
Mrtvoly byly zakrytý pod igelitem a měl jsem k nim asi třicet metrů. pán seděl pořád stejně, tak jak se zastřelil, možná měl před sebou ještě kafíčko a podklady k rozvodu, který prej byly celý od krve... paní se zhroutila na zem a ještě se jí snažili zachránit. Marně. nudící se banda novinářů začala samozřejmě spřádat teorie o tom, jak hnusný musí být kafe, když to člověka přivede k takový reakci, nebo jestli se nemohli dohodnout, kdo je zaplatí...
-van- při pohledu na velkou kaluž krve vkusně umístěnou pod logem cafe Heaven zbledla, ale pak se dala dohromady a začala hledat svědky. Při návratu do redakce jsem se neudržel a zavolal matce - přece jen ta paní z nehody byla stejně stará a tak vůbec... Řekl jsem jí, že jsou důležitější věci, než o kterých se dohadujem a že ji mám rád.
Ten den už jsem nic moc neudělal - čuměl jsem letargicky do stolu a pak se šel podívat za -hrd- do parku, což mě trochu uklidnilo. A večerní tramín a potom muškát taky udělal svoje... takže ten den zas tak blbej nebyl - pro mě... Byl blbej pro lidi, kterým umřeli jejich blízcí, vinou svou nebo vinou někoho jinýho. S tím, jak se chci dál profesně rozvíjet si na tyhle věci musím zvyknout a brát je v klidu. Už aby to bylo kua...

Čtyřicítka

2008-07-15T03:33:00.000-07:00

Nejde o moje narozky :-) po několikaměsíčním váhání jsem se rozhodl pořídit si canon 40D. Skoro profesionální zrcadlovka, nástupkyně 30D, krásnej kousek pro letní sluníčko i podzimní mračna :-) Jako na začátku každýho vztahu je všechno nový, takže ji pomalu osahávám (doslova) a hledám všechny taje a záhyby jejího výborně ergonomicky řešenýho těla. Dokonce jsme zažili už první krizi, kdy mi na soudu spadla z lavice na dlažbu. V tu chvíli se mi zastavilo srdce, ale nakonec jsme to oba přežili bez újmy. Zajímavý je i to, že stejnej foťák teď používá i tata. Po čtrnáctidenním intenzivním zkoušení jsem ji ale zase odložil do skříňky a v práci používám znova Marka III, kterej sice není můj, ale je to nejluxusnější stroj, co jsem kdy držel v ruce. Posvátná úcta před ním už sice zmizela, ale respekt pořád zůstává - přece jen je to pořád číslo 1 (ať si nikonáři říkají co chtějí).

Kurevská kauza Kuřim

2008-06-24T16:42:00.000-07:00

To se nám to pěkně vyvýjí... Kauzu Kuřim (KK) překřtil -pm- na Kurevskou kauzu Kuřim (KKK) a není divu. Jak dál pokračuje proces, vyplouvají na povrch další věci, který spíš než aby vnášely do případu nějaký jasno, ho celej dál zamotávají. Podle posledních poznatků chtěl starej Škrla nechat unést Barboru do Ázeru a celý to mělo vypadat jako hra tajných služeb (vždycky mě napadá, co by na to řekl posranej Petr Zeman, co vyučuje tajný služby na FSS). Turkovi se prý při mučení dělalo blbě a chodil zvracet a mladej Škrla dostával záchvaty tragédství. Jestli tohle všechno někdo dá do souvislostí, tak respekt před ním... V minulým postu jsem zapomněl napsat, že jsem se kdysi s klukama Kubou a Ondrou potkal v Klokánku. Přišli mi jako normální - trochu hyperaktivní - kluci. Nemám rád děti, takže to nemůžu moc posoudit, ale po tom, všem, co se čte u soudu musím uznat, že s klukama v Klokánku odvedli kus práce - respekt ředitelce Dittě a vychovatelkám.

V rámci reportáže o KKK jsme se s -pm- vydali hledat chatu do Veverské Bítýšky. Tuhle vesnici mám spojenou hlavně s šíleným ex-ministrem a knězem Bublanem a jeho krásnou dcerou, takže jsem byl zvědav, co se nám podaří vypátrat. Do Bítýšky měli podle spisu odvézt holky Mauerovic oba kluky na nějakou chatu a tam jim dávat sadu, kterou by si jen tak někdo nevymyslel. Pálení cigaretama, řezání, zavírání do klecí atakdál - nebudu to všechno znova opakovat. Při pátrání jsme měli kliku a narazili jsme na ochotnýho starostu, kterej nás k chatě zavedl. Nutno dodat, že po hodinovým hledání na vlastní pěst, kdy jsme projeli obec křížem krážem, včetně drsný polňačky, kdy se -pm- dokonce vyšplhal na posed a vyhlížel to podivný místo (viz foto). Náš Roomster dostal pěkně zabrat a po několikerém projetí polňačky přebral raději -pm- řízení. Starosta nás společně se svým zástupcem odvedl až k oné chtě, kde se vše událo. musím přiznat, že kdybych nevěděl, co se tam dělo, tak na mě chata působí trochu jinak. Takhle vypadala jak z Kingových povídek. Uprostřed polí, bez přístupový cesty, zarostlá stromama a živým plotem - okem skoro nespatřitelná. Když přijde pozorovatel blíž, stejně nic nevidí, dokud nerozhrne vrstvu divoký vegetace a pak narazí na plot se zrezivělým ostnatým drátem (kterej se mi povedlo vyfotit tak, že měl být na jedničce)... Chatu jsem vyfotil a šli jsme zpět. -pm- sledoval auto starosty a potom co odbočilo jen suše pronesl "setřásli jsme je" a prudce otočil káru. Vrátili jsme se na polňačku a jinou cestou se vydali k chatě. Nutno dodat, že vegetace dosahovala v některých místech tak metr a půl. Potom, co jsme se prodrali znovu k chatě si -pm- co šel první přiložil prst na pusu. A skutečně. Na zápraží seděli manželé Tesařovi, kteří mají chatu v užívání. Po krátké debatě na klasický téma, že se s náma nebudou vůbec bavit (a mezitím nám všechno podstatný řeknou) jsme odešli. Samozřejmě neopomněli dodat, že je nemáme fotit (ve chvíli, kdy jsem měl asi 5 fotek), takže po cestě zpátky jsme oba skákali v obilí radostí. -pm- nasadil pátrání korunu šíleným titulkem na webu... http://brnensky.denik.cz/special_kurim/hled am-chatu-zn-k-tyrani-deti20080620.html
Další den, když vyšla fotka manželů Tesařových v novinách jsem přemýšlel na klasickou otázkou, kdo nám dal právo měnit lidem životy a srát se do nich. Tesařovým jsme pravděpodobně dost rozházeli život na další minimálně měsíc. budou mít problémy se známýma, kamarádama, příbuznýma i lidma v Bítýšce. Chvilku si na ně budou ukazovat v hospodě a při jejich příchodu najednou celá místnost zmlkne...Za měsíc se na to sice zapomene, ale tenhle starej pár to poznamená až do konce jejich životů (kterej možná díky týhle kauze přijde dřív, než by měl). Největší paradox je ale to, že tihle lidi s tím nemají vůbec nic společnýho. Pro ně to byl blbej den, když jsme je našli na zápraží. Hodně blbej.

Kauza Kuřim

2008-06-21T09:20:00.000-07:00

Tak to začalo. Jak říkal -pm- sporťákům: "Tohle je pro nás to samý, jako pro vás ME ve fotbale čoveče..." A je to tak. Kauza Kuřim (KK) vytapetovala český i zahraniční média stovkama (možná i tisícema) článků, fotek, rozhovorů, analýz a konspiračních teorií. Teď po roce jsou hlavní aktéři před soudem. Zatímco jsme (nejen my) řešili přes půl roku, kdo je vlastně Škrlová a co s ní je, unikalo hlavní téma celý KK a to ubližování dvěma malým klukům.

Během vyšetřování pronikly některý věci ze spisů do médií. Čtenáři se tak mohli dozvědět o tom, že kluci byli pálení cigaretama, zavíraní, bití, že jeden má vyřízlej kus masa ze zadku (u soudu pak bylo upřesněný, že druhej to maso musel sníst), ale pořád všem unikalo proč. Už od začátku to samozřejmě nevypadalo jen jako mučení pro radost, nebo v rámci úchylnýho rodičovskýho trestu, ale začíná se rýsovat dost bizar teorie. Obžaloba tvrdí (že to všechno smrdí :- ) , že účelem týrání bylo vychovat z kluků něko ho, kdo by byl odolnej vůči bolesti a zároveň necitelnej k tomu ji způsobovat druhým lidem. Zní to docela logicky. Je to jako výchova bojovýho psa, založená na strachu. Pokud budu mít panickej strach z nějaký (posraný) autority, co mi brutálně ubližuje, udělám pak pro ni všechno. Otázkou zůstává, co chtěli s klukama pak dělat. Na tuhle otázku by (podle mě) znal odpověď starej Škrla. Tenhle člověk je zatím upozaděnej, ale jeho role v případu časem vyleze. Podle všech indicií je to sráč, co prodával zbraně (tanky) do Ázeru, ale hlavně si jako skautský vedoucí (potvrzuje se moje teorie, že všichni náckové a různí psychopati se k tomu dostali ve skautu) si vybudoval skupinu oddaných poddaných :-) z kluků starších zhruba o dvacet let. Tihle kluci (chlapi) pak po převratu řídili síť firem, nad kterýma dozoroval Škrla. Tohle všechno by ještě mohlo být docela racionální - ovládání lidí, ubližování dětem, chorobná touha po moci - to je ve společnosti docela normální, ale když se k tomu přidá ještě náboženskej rozměr... Z celý KK se zatím pomalu vytváří obraz skupiny náboženských bláznů, kteří jsou možná napojení na nějakou pedofilní síť a mají zřejmě silný zastání ve státní i privátní sféře - jak se kulatně říká vládnoucí třídě.
Na fotkách jsou vidět jednotliví aktéři - Klára Mauerová, Bára Škrlová, její brácha Jan, matka Renáta a démonickej Turek :-) a taky chodba před soudní síní, kde jsem v jednu chvíli napočítal 45 (!) novinářů - a to bez těch, co zajišťovali venku přenosy...

P.S. Druhej den vedla k soudu Kateřinu bývalá punkerka a hipisačka Peťa - už jsem tam nebyl, abych se mohl zasmát. Ale byl by to dost hořkej smích. Peťa je na fotce idnesu (fotka číslo 6)

http://zpravy.idnes.cz/foto.asp?r=krimi&c=A080618_131006_krimi_cen

Pohoda...

2008-06-15T08:55:00.000-07:00

Po posledních dvou postech si myslím, že si zasloužíte něco, kde neteče ani krev z nosu a všechno je v klidu... Nemám rád popkulturu a už vůbec ne lidi, co ji tvoří (až na výjimky - ostatně můžeme debatovat, kde končí alternativa a začíná pop a naopak). Po celým rozlítaným dnu mě čekala ještě poslední večerní akce - Cibulková v Redutě. Společně se svým manželem a kolegou Etzlerem představovali hru Všechno jenom do putyk a ženským! která je sympatická už jen svým názvem. Krátká ukázka, kterou jsem měl možnost vidět pak napověděla, že to bude (byl) docela mazec a rád bych tu hru v jejich podání někdy viděl...

Potom, co jsem došel utahanej a otrávenej (už teda nevim z čeho) do Reduty mě přivítal tenhle divokej hereckej pár a ukázali mi, že svoje platy neberou nadarmo :-) tolik energie, kterou vložili jenom do zkoušky...neuvěřitelný. Na focení venku jsem je nemusel ani přemlouvat, protože mi to sami navrhli kvůli cigáru. Po nutných (nudných) fotkách před divadlem pak spontálně vylezli na kašnu uprostřed Zelňáku (za což -osu- nedávno dostal pokutu od a.c.a.b.ů :-) a hráli (si) dál. Bylo poznat, že je to fakt baví - tolik přirozený pohody, klidu a radosti jsem už dlouho neviděl. Opičky, vzájemný prudy a grimasy...měl jsem co dělat, abych udržel foťák, jak jsem se smál. Po přátelským rozloučení jsem odcházel po celým dni najednou plnej energie a neurčitý radosti, která mi pak zůstala ještě den. Všichni v redakci, kdo fotky viděli říkali, že nás to muselo fakt bavit a že to je znát.
Takže Vilmo i Miroslave - díky a respekt! :-)

Mrtvolnej klid

2008-06-12T07:10:00.000-07:00

Není nad odpolední procházku parkem. Nedokážu si představit duševní pochody člověka, kterej si vezme bílou košilku a jde se projít do parku. No a v tom parku se odpráskne. Odpolední výstřel pejskaře a milence pod stromama moc nevzrušil. Až teprve jeden z chodců si všiml ležícího člověka, a to že asi nespí zjistil za chvilku. Příběh sebevraha bakuninžel neznám, abych se o něj podělil. Nevím jestli se zabil po rozmýšlení, nebo ho to prostě v tom parku tak sralo... Pochopitelnější by bylo, kdyby si poslal kulku do hlavy ve Vaňkovce, nebo na koncertě Ewy Farné, než v klidných Lužánkách. Každopádně mi večer nebylo moc dobře a trochu jsem se ožral.

A na závěr: Když jsme odcházeli z místa, -pm- volal s webeditorem, kterej se ho ptal, jak to vypadá. -pm- vyfoukl v klidu kouř a pronesl:"Výborně tě v tom telefonu slyším, tady je totiž takovej mrtvolnej klid..."

Bl -béé-béé-j den

2008-06-10T09:50:00.000-07:00

Ke zvířatům jsem nikdy neměl moc hřejivej vztah, pokud zrovna nebyly na talíři, ale přece jen mě občas vytrhne z letargie, když jim někdo ubližuje. Tohle sice bylo ublížení rychlý a bezbolestný, ale stejně... Když se jeden farmář z Brna venkov šel podívat ráno na svoje stádo, který se v noci páslo za jeho domem, nevěřil svým očím. Všech šest oveček mělo kulku v hlavě. Ležely na zemi, zkrvavený s čistýma průstřelama. Záškodník byl dobrej střelec a rány šly na jisto. Buďto farmář někoho nasral, nebo si snajpr zkoušel novou zbraň. S -pm- jsme na místo přijeli až druhej den odpoledne. Borec vypadal, že se s náma vůbec bavit nebude, tak jsme půl hodiny počkali a -pm- svým osobitým stylem farmáře zlomil a on nám ukázal ovčín, ve kterým bylo vedle sebe šest mrtvolek. Říkal jsem si, že o nic přece nejde, na jatkách zabíjejí tisíce ovcí, ale tohle bylo něco jinýho, tohle byla chladnokrevná poprava. Je sice podivný mluvit o vraždě zvířete - vždycky jsem se tomuhle spojení smál, ale tohle vražda byla. Když jsme odjížděli, měl jsem sucho v krku...

Jsme v hajzlu....

2008-06-06T15:09:00.000-07:00

Na romantickou píseň od neméně romantické kapely SPS jsem vzpomínal, když jsme dostali s -nel- pořádnej monkey business. Tak se říká úkolům, který jsou opruz, složitý, časově náročný, nenadálý, nebo nejlíp všechno tohle dohromady. Náš úkol zněl: projít všechny veřejný hajzly v centru a udělat jejich test. Jak jsou čistý, kolik to stojí, otevírací doba a vstřícnost hajzlbáb. Za jedno odpoledne jsem tedy měl možnost poznat zákoutí všech ženských i mužských wc v centru Brnéčka a ještě se seznámit se sérií více nebo méně příjemných paní ve středních letech. Výsledek byl překvapivý. Hajzly na Brnu - střed jsou čistý, dlouho otevřený, skoro voňavý a hajzlbáby jsou v pohodě (hlavně ta na hlaváku - respekt). navíc jsem objevil cyberpunkový nerez wc na přehradě, který mají opravdu sci - fi design - posuďte sami.

Předsmrtná křeč galerky

2008-05-15T06:42:00.000-07:00

Tahle hospoda pro mě znamenala hodně. Stovky hodin strávených při víc nebo míň bizarních debatách, schůzí, výstav, deliria a pak i práce. Byl to svět sám o sobě a historie toho, jak se jedna bláznivá holka snažila vyrovnat se svou minulostí. Jednu dobu to vypadalo, že to ustojí, ale sinusoida, která letěla s železnou pravidelností nahoru a dolů nakonec zůstala dole. A pak se začala ještě hloub propadat a zůstala tam. Galerku opustili všichni štamgasti a přibyli noví. Z kriminálky.
Seznámil jsem se tam s desítkama různě šílených lidí, včetně Hipika, kterej teď chce tuhle hospodu znova pozvednout. Už několik týdnů sleduju jeho vysilující snažení, se kterým chce pozvednout galerku ze sraček. Hospodu, která byla mezi hernama a zastavárnama ghetta (a intersparem) jakousi oázou. Místo který dávalo prostor těm nejšílenějším umělcům prezentovat svoje zhulený díla. Jakoby na protest proti magistrátu, mizérii ghetta, uměleckým stereotypů, navzdory trhu, jehož pravidla tady jaksi nefungovaly, vždycky galerka nějak záhadně přežívala. Teď pomalu umírá. Respektive umřela už v době, kdy se zlomila její bývalá majitelka. Hipik se snaží zpomalit pád, ale okolnosti mu nejsou příliš nakloněny...Chápu že si tak plní svůj sen - i my jsme kdysi měli sen - hospodu Černá hvězda, kde by byla knihovna, čítárna, net, kde by se dělaly přednášky a koncerty, kde by lidi mohli najít jinej rozměr setkávání než chlast.
Současnost ale není moc příznivá k takovýmhle formám trávení času. Lidi se chtějí rychle bavit a rychle konzumovat. Po celotýdením (celodením) shonu se chtějí bleskově vylít a zapomenout na starosti - tvrdě pracovat - tvrdě se bavit.

Každopádně držím Hipikovi palce, ale obávám se, že to stačit nebude :-) proti němu jde spousta vlivů, který se nedají jen tak porazit. ..

Pro mě je tahle hospoda taky důležitá v tom, že jsem v ní měl svou první výstavu - a ta PRVNÍ seč nezapomíná, protože je jenom jedna.

Fotky jsou z novýho otevření galerky, kde mu zahráli Gulo čar a zaplnili tak do posledního místa celou hospodu. A vernisáž fotek našeho ex - kolegy z Rovnosti Borka Hájka.

kouření škodí...

2008-05-14T11:17:00.000-07:00

... zdraví?
Když jsme dojeli k požáru v Komíně vzpomněl jsem si na starou písničku od skupiny Drby:

S Petrou na rtech jdu teď spát,
byla to snad vtěřina,
co mi vajgl někam spad
a už hoří peřina...

Jede pro mě rychlej vůz,
už mě tahaj z oblaků
málem dopad jsem jak Hus,
dík průmyslu tabáku.

Nemějte však pochyby,
průmysl má alibi,
na krabičkách nápis praví,
že kouření škodí zdraví...

Stužka proti rasismu

2008-05-14T10:46:00.000-07:00

V půlce března (jsem aktuální jako vždy...) proběhla kampaň "Stužka proti rasismu". Jedna z mnoha zbytečných nevládkářských akcí, která mrhá energii lidí, ochotných "něco dělat". V poslední době mám pocit, že nevládky jsou jenom jedním z mnoha chapadel chobotnice systému, a ne tím, čím původně měly být - jasnou a radikální opozicí.
Mezi většinou společnosti, kterou tvoří nasraní chudí a nasraná chudnoucí střední třída, existuje určitý procento (převážně těch mladších), kteří chtějí chyby kapitalismu osobně napravovat. A tak roznášejí letáčky o tom, že životní prostředí jde do hajzlu, nebo vybírají drobný na pomoc těm, který tržní hospodářství odsunulo na dno a definitivně vyřídilo (postižení, nemocní, důchodci, sirotci, navrátilci z kriminálu...). Tahle kritická část společnosti, která má ochotu něco napravovat ale svou energii promrhává právě v těchdle pochybných akcích. Místo aby šli ke kořenům problému a snažili se ho aspoň pojmenovat, řeší (resp. malinko oslabují) jeho následky. A tak schopní a chytří, ale politicky mimózní mladí liberálové rozdávají stužky proti rasismu, zatímco se rasismus stává běžnou politickou a společenskou normou a město připravuje v tichosti obrovskou deportaci cikánů z ghetta někam do prdele na okraj města, a to za podpory všech politických stran, který tihle liberálové volí (včetně Zelených samozřejmě).
Vždycky, když mě nějaká holčina zastaví s kasičkou (nebo s peticí), mám chuť se na chvíli zastavit a těm bezelstným očím říct pár vět o příčinách srabu, kterej se ona snaží léčit vybíráním drobných. Většinou ale nemám čas, nebo nechci být zlej, nebo vidím, že by ta naivní duše moc nepochopila...

O nevládkách samotných někdy příště, protože je to věc, která mi poslední dobou dost leží v hlavě...

nEMOcní a nEMOhoucí

2008-04-28T04:32:00.000-07:00

Setkání s patičkou emařů bylo velice obohacující. Konečně jsem pochopil, o co teda v tomhle stylu jde. O hovno. Bez nějakýho shazování nebo zaujatosti. Poznal jsem spoustu subkultur, módních i myšlenkových směrů mezi mladýma lidma, ale takhle zoufale prázdnou slupku bez jakýkoli náplně jsem ještě neviděl. Podle samotných emařů je jediná náplň jejich subkultury hudba, ve který se zpívá o tom, jak jsou osamělí a jak strašně trpí tím, že je někdo pošle do prdele kvůli tomu, že se v sobě tak hrabou. K tomu samozřejmě móda, která obsahuje drahý doplňky z těch nejkomerčnějších obchodů. Čekal jsem, že emo je pokračovatel punku, generační revolta, kritika kapitalismu a odcizení, který tihle lidi přece jen trochu cítí. Ale není. Je to jen hrabání se ve vlastní zmatený teenagerovský duši a shánění hadrů, ze kterýho vznikla nová subkultura. A kdoví, třeba je celý emo jen promyšlená reklamní kampaň oděvních firem a prodejců černých barev na vlasy (a prodejců žiletek :-) ). Trochu mi to vzalo iluze o současných dospívajících - asi už jsem starej neboco... Vypadá to, že tihle lidi jsou vlastně se vším spokojení, a když budou mít naplněnou svou podivnou lásku, tak bude vlastně všechno v pohodě. Nesere je stát, ztráta sociálních jistot, existenční nouze, vykořisťování... je to prostě úplně zbytečná, nudná, fádní a neoriginální subkultura, škoda.

Vzhůru dolů

2008-04-18T14:29:00.000-07:00

Titanik. Když se potopila tahle loďka, byl kolem toho vcelku rozruch. Lidi cítili, že se něco změnilo a měli pravdu. Potopení tohodle symbolu nabubřelosti a zbytečný pompéznosti ohlašovalo novou fázi kapitalismu. Fázi stavby obrovských blbostí, který nikdo nepotřeboval, fázi gigantických mobilizací sil lidí a stejně gigantických ztrát a průserů. Nastalo období zhroucení starých jistot, očekávání ještě světlejších zítřků a příchod temnýho bizaru, kterej si nikdo nedokázal ani představit. Titanik představoval symbol "dokonalosti" tehdejšího systému, symbol technickýho pokroku a neporazitelnosti trhu, kterej se pomalu globalizoval. Zklamal. Stejně jako volnotržní hospodářství a představa neomezenýho růstu zklamává dnes a denně miliony lidí.
I v dnešní době máme svoje Titaniky. Ať už to byla havárie Concordu, pád akcií softwarových firem nebo 11. září... To jsou ale krize kapitalismu - systému založeným na nekonečný nenažranosti, který se zákonitě opakujou. Myslím ale, že každej má i svůj osobní Titanik, kterej nosí v sobě. Každýmu z nás se potopil nějakej životní sen, nebo přišel naráz o iluze, který si stavěl několik let v loděnicích svýho mozku stejně jako tenhle parník. Nechápu že se lidi pořád nepoučili. Že chtějí mít furt dokola největší hračku, největší úspěch, nejvíc nevkusnej barák, největší postavení, nejvíc ropy, podrobit si nejvíc zemí a zotročit co nejvíc lidí... Tahle zasraná logika pokroku a růstu za každou cenu mě ubíjí, ale zároveň je mi jasný kam to povede. Na dno hnusnýho studenýho oceánu, kam tahle ideologie taky patří!

FOTOGALERIE - ARTEFAKTY Z TITANIKU:

http://blbejden.rajce.idnes.cz/Titanik_artefakty/

Mezi kovboji...

2008-04-18T14:26:00.001-07:00

Tak jsem si připadal toho vlahého rána na Pryglu. Jízdní jednotka Policie simulovala aktivitu a předváděla cca desítce novinářů, jak jim ti koníci pěkně šlapou. Jízdní úderka projížděla chatky a před našima objektivama strkala pod dveře papírky s oznámením, že by chatku mohl někdo vyčórovat, ale ať se Brňák nic nebojí, že ho stráží jízdní hrdinové. Aby zvířátek nebylo málo, připojil se roztomilý pejsek Kony, jehož přerod z mazlíčka na běsnící krvěžíznivou bestii z Resident evilu je dílem pikosekundy. Nechtěl bych se tomu zvířeti dostat do huby...
Připomnělo mi to starej problém, kterej se řeší roky - jak mají demonstranti přistupovat k policejním zvířatům (tím nemyslím vyšší důstojníky z prezidia :-D ). Spousta hipisáků se totiž domnívá, že nebohá němá tvář si nezaslouží žádné ubližování, faktem je ale to, že policejní koně a psi jsou stejní příslušníci, jako ti, co jim velí, akorát mají čtyři nohy a někdy o něco lepší úsudek a k jejich smůle nižší hodnost. Sám jsem na vojně viděl, jak se cvičí psi...z těch zvířat rozhodně nejsou přítulní mazlíčci, ale programově vyrobení psychopati - psychopsi. Je to škoda. Stejně jako se z relativně normálního člověka stane pošuk, pokud podlehne mašinérii represivního aparátu, jehož se z nějakých záhadných důvodů stane členem, tak stejně se z normálního koně a psa (amíci cvičí i delfíny) stane pošuk - zvíře.

FOTOGALERIE DVA NA KONI A PES:

http://blbejden.rajce.idnes.cz/Kovbojove_na_Pryglu/

Ochutnávka s Johnem

2008-04-18T12:41:00.000-07:00

Potom, co jsem na veletrhu Salima zastihl ve vtipných pózách Džordžína Parubsona, čekala mě další "celebrita", kterou byl kolega z N@vy Radek John. Ten se šmrncnul na veletrhu, aby se pořádně zbořil luxusním moravským vínem a něco k tomu řekl. Když jsem zalezl do rozsáhlýho stánku Znovínu, kde John trůnil, zjistil jsem, že budu muset celou dobu klečet před jeho stolem, což ale nebylo na škodu, protože z téhle pozice se dala udělat asi nejlepší fotka. Na všech podobných akcích fotím lidi přes skleničky, a tantokrát si myslím, že se to docela vydařilo. Problém byl v tom, že to byl můj desátej den v kuse v práci, a tak jsem to s ochutnáváním trochu přehnal, abych zabil stres...
Každopádně daleko příjemnější bylo to, že jsem zhruba po roce viděl mladýho Meldu, kterej se mi chlubil, že byl druhej na nějaký velký kuchařský soutěži a celou dobu bájil o žrádle, prokládaje to tisícem bizar historek, při kterejch jsem se jako vždycky válel smíchy.
Dát po návratu do redakce dohromady fotku na jedničku mi trvalo o něco dýl než jindy, ale nakonec vše dopadlo v klidu...
A ta Pálava byla fakt úžasná.

Jiiirka Parubson!

2008-04-11T04:34:00.000-07:00

Přišel, viděl, zarozumoval, požral, popil, málem poblil... tak by se dala ve stručnosti popsat

návštěva ctihodného muže, předsedy nejsilnější opostrany (opo nemá nic společnýho se slovem opice, nýbž opozice). Papaláš obcházel stánky a měl jsem pocit, že tvářit se jen o setinu nadutěji, tak snad pukne. Taková exploze by asi srovnala se zemí celej jeden pavilon BVV, kde se producíroval na potravinářským veletrhu Salima. tam si ho taky odchytli sedláci k jednomu ze stánků a cpali do něj jabka v peným stavu (na fotce) i v kapalným, z čehož málem hodil tyčku (to by bylo na czech press photo, kategorie aktualita - hnus). Jirka se pak s přemáháním zvedl ze židle a rychle zalezl do papalášmobilu a zmizel. význam a smysl návštěvy nula.

FOTOGALERIE MIMICKÁ AKROBACIE PARUBSONA - ANEB KOLIK TVÁŘÍ MÁŠ...

http://blbejden.rajce.idnes.cz/Parubson_na_Salime_-_grimasove_variace/

Dravec ve městě

2008-04-04T04:33:00.001-07:00

Výhled ze střechy nemocnice v Bohunicích je něco úžasnýho. Když se k tomu přidá ještě trocha štěstí a připravenost, vyjdou úžasný věci... K těmto fotkám nemá cenu dopisovat nějakej komentář - prostě klika. Možná bych dodal nějaký srovnání na téma, že poštolka je dravec v přírodě a auta pod ní jsou dravci ve městě, ale to si každej může doplnit sám...

Muzikál

2008-04-04T03:54:00.000-07:00

Silní bez násilí. To je název akce, v rámci který proběhl ve Vodově muzikál Streetlight. Poselství, který obsahoval bylo trochu chaotický, ale vizuálně hodně povedený. Krásný barvičky, energická hudba, tanec a v neposlední řadě pořádná dávka násilí :-) Akce samotná spadá do škatulky různých podivných kampaní, kterýma se instituce snažej (marně a mnohdy trapně) upozorňovat na problémy, který vytváří kapitalistický sobectví. Připodobnil bych to asi k vládním kampaním proti rasismu nebo náckům viz. http://www.blisty.cz/art/11594.html Dětem, pro který byl program určenej hlavně se to asi líbilo, i když hloubku příběhu asi nebyly schopný moc vnímat (já už vůbec ne...), ale asi to braly jako takovej dlouhej videoklip naživo - a pokud to beru jen takhle, tak to bylo super.

autoportrét

2008-03-14T07:31:00.000-07:00

Že by záběr ně nějaký auto? :-) Po sto letech jsem se dostal opět do dračího hnízda (viz. http://blbejden.blogspot.com/2007/12/za-devatero-horami-devatero-ekami.html ), kde jsem se při čekání na dopraváka, co nám ukazoval jednotlivý pozice při řízení křižovatky, pekelně nudil. Čas jsem tedy využil zachycováním své atletické postavy v odrazu skla. Výsledek vidíte...

Výčepák

2008-03-14T05:41:00.000-07:00

Výčepní šotek. Letos jsem se poprvé účastnil týhle podivný soutěže a musím uznat, že to má něco do sebe - je to legrace. V rámci regulérní soutěže hospodských, se přifaří i skupinka novinářů čepujících o cenu výčepního šotka. Zavzpomínal jsem na starý časy za barem v galerce a opřel se do toho (do krýglu). Moc jsem nepochopil princip (a smysl vůbec) soutěže, ale to mi nezabránilo v tom, abych se umístil na skvělém bramborovém místě! :-) Legrační na tom bylo, že tata byl pátej, takže jsme byli umístěním vedle sebe. Domů jsem si odnesl spoustu věcí - no domů - odnesl jsem je do redakce, kde jsem skoro všechno rozdal. To jsem hodnej, co? :-)

Jo a potěšilo mě, že tata nosí na akce mikinu s bizar foto - motivem, kterou jsem mu dal k vánocům. Buďto se mu fakt líbí, nebo nemá co na sebe, každopádně paráda.

Psycho trpaslíci

2008-03-14T05:10:00.000-07:00

Tahle akce rozhodně přispěje do sbírky bizárů. Nápad přilákat lidi na něco zadarmo je stejně starej, jako trh sám. Olympia se rozhodla použít tuhle starou fintu a avizovala - světe div se - rozdávání odpornejch sádrovejch trpaslíků. Sám jsem byl překvapenej, kolik lidí se na takovou chujovinu nechá nalákat. Byly jich stovky. Stovky lidí s rudýma tvářema a vytřeštěnýma očima, kterýma hypnotizovaly toho svýho vyvolenýho, barevnýho hnusa. Původně jsem čekal, že se přestřihne páska, a lidi se nahrnou do prostoru, kterej obklíčili, a kde bylo na umělý trávě rozmístěných několik desítek trpajzlíků. Nakonec zvítězil zbyteček zdravýho rozumu a trpaslíky rozdávaly hostesky ve stylových hnusných kostýmech. Úderem druhé nastalo něco, co bych nazval pozvolnej rozvoj paniky. Lidi, když viděli, jak rychle ubývá těch největších (a tím páden nejžádanějších) kusů sádry, dostávali hysterák a řvali na hostesky, na sebe, přetlačovali se, máchali rukama...psycho. Nakonec samozřejmě na několika místech protrhli pásku a jali se hromadně čórovat...

Když jsem se zpocenej a vystíhovanej prodral davem ven, viděl jsem zářící oči šťastných majitelů novýho kýče a prchal jsem pryč. Jo ještě bych měl dodat, že celou akcí mě provázela Martina z Brnomagu a její šílený komentáře...

FOTOGALERIE: http://blbejden.rajce.idnes.cz/Psycho_trpaslici/

Opařím ti pytel!

2008-03-13T16:12:00.000-07:00

"Nebléské ňa, nebo ti opařím pytel!" S touhle výzvou, která se nedá jen tak přejít se na mě obrátil starej hasič, při zásahu na přírodovědě, kde hořela plynová bomba. Borci neměli moc napilno - ostatně nebylo ani co a vařili si čaj, což bylo největší drama, kterýho jsem se mohl účastnit. zajímalo by mě, jestli se k němo nakonec doneslo, že jeho fotka s obláčkem páry byla foto dne :-) Až někdy napíšu seznam reakcí lidí na to, když je fotím, tahle bude napsaná zlatým písmem.

Na plese

2008-02-28T16:26:00.000-08:00

To byl zas večírek čoveče... Nebudu to moc rozpitvávat, protě jsem během jednoho večera absolvoval ples KDO - CO? a ČSSR neboli parlamentních stran Lidové a SocDemokratické. Na plese lidovců jsem potkal jen kožený tváře lidí, co mají být několik let po smrti, ve vzduchu bylo cítit pokrytectví, strach a nevraživost. Na plese SocDem byla o něco lehčí atmosféra, ale to bylo možná aktuálníma preferencema. Obojí propojovala postava Švejnara, kterej se šmrncnul na obou plesech, aby ještě na poslední chvíli zvládnul nabrat nějaký hlasy "volitelů" (jak se pěkně ty vyžírky nazývají). Jediný pozitivum obou plesů byla společnost Otty a Toma (KDO - CO?) a -hrd- (ČSSR), která pěkně zpívala na cimbálovku. Potěšilo mě, jak byli politici nervní, když viděli, že v místěch, kde se rozhodujou věci a dohadujou kšefty se pohybuje podivnej člověk s teleobjektivem.. :-)
Abysme však nebyli pozadu, tak jsme se raději opili a v klidu se bavili... V tombole jsem tentokrát nic nevyhrál, ale překvapila mě nová mluvčí primátora (jeho ségra), když za mnou došla a začala řešit nějakou věc. Bakuninžel jsem jí moc nerozumněl, protože opakovala dokola slovo "fototermín" a sousloví "pan profesor" takže jsem z toho vyrozumněl, že po celovečerním focení Švejnara mi domluví, aby mi zapózoval, ale spíš tím myslela, abysme už vypadli. Má se
pani ještě co učit. (Jako bonus vyšel článek o jejím angažmá na radnici). Příjemnej večer byl zakončenej požárem ve Francouzské ulici, kam jsme se s -hrd- vydali pěšo a pokecali chvilku s veselýma hasičema, kteří byli velice v pohodě.
Následně jsem strávil v redakci zbytek noci asi do čtyř do rána. Výsledek plesů je fotka v Šípu (ach), kterej si to vytáhl z deníkový fotobanky. Akorát se článek týkal možný rakoviny Švejnarovy polovičky. Bulvár je hnus. všichni lidi, co čtou bulvár by se nad sebou měli zamyslet. Kurevsky.
navíc v Šípu neuměj upravovat fotky...můžete porovnat.

http://www.deniksip.cz/zpravy/svejnarova_katherine20080206.html

Za pět minut dvanáct...

2008-02-28T16:09:00.000-08:00

Tenhle symbolickej čas je dneska víc než aktuální. Ropná špička, krize na burzách, válečný neúspěchy... kapitalismus dostává na prdel a systém liberálního trhu naráží na svoje limity. Blíží se krize, resp. už začala. Tohle ale nebude krize, ale KRIZE. Něco se děje... něco. Posloucháš? To zvoní hrana, ale neptej se komu, kámo :-)

Chlapík statečný

2008-02-28T14:58:00.000-08:00

Tohle shledání je legendární. Četl jsem o tomhle člověku spoustu článků, viděl jsem ho v dokumentech, přemýšlel jsem o něm a teď stojí proti mě. Kapitán Pavel Minařík. Propagandistickej trumf StB. Člověk, kterej dělal v redakci Svobodný Evropy a pomáhal připravovat bombovej útok proti jejímu studiu.
Musím mu přiznat ke cti, jak se zachoval před soudní síní, kde se řeší proces s jeho novodobýma kšeftama se starýma agentama KGB a GRU. Je dokonce docela dobře možný, že je v tomhle šméčku nevinně, ale to mě tolik nezajímá.
Stojíme s borcama před soudní síní. napětí houstne, je za minutu půl a proces má začít. Minařík nikde. V tom se energickou chůzí blíží starší plešatej pán s obrovskýma brýlema a zdálky se ušklíbne. Zapisovatelka zavolá jeho jméno , ale pak zavírá dveře a kapitán najednou stojí čelem k vysokým dveřím soudní síně a čeká co bude. Ale jak čeká... Kolem něj stojí asi pět fotografů a tři kameramani. je tady Tomáš, Igor, Radek, Ondra, Chmelda a perou mu blesky zpříma do obličeje. K tomu světla kamer. Děláme kolem něj půlkruh a on se jen netečně dívá do objektivů, jednou nebo dvakrát se pousměje. Tohle jsem ještě nezažil. Vždycky se lidi buď schovávají, nebo jsou na nás sprostí, ale on jen stojí v pozoru a čumí do těch dveří, jako kdyby na nich byla nějaká šifra, kterou má rozkódovat. Je prostě poznat, že to je člověk z výcvikem. Jde z něj strach, i když je starej. Takovej podivnej symbol režimu...Představuju si, jací asi musej být mladí žraloci z BISky nebo ÚZSI. Asi pěkní zmrdi. Stejně jako chlapík statečný. každopádně jeho šibalskej pohled mě bude ještě nějakou dobu fascinovat.

P.S. nemohl jsem odolat a přidávám bizar song os Pepiho Laufera

Vy, co jste po nocích ladili dráty,
učili sousedy potomkům lhát,
slyšte o prorocích s tupými drápy,
jak se jim zřítil ten upíří hrad.

Ztratili obličej – to dolar byl důvod,
po boku Goebbelsů je jim OK!
Ztratili obličej i jazyk i původ,
teď hrají nám z partesu hlas CIA.

Kdo by to poslouchal ty jidášské žvásty,
odporné žebrání o nakyslý chléb,
kdo by to poslouchal ty nechutný pásky,
co do úst si strkaj mrvu a chlév!

Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný,
za vaši odvahu, rozum a sílu!
Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční!
Přidal jste blankytu do křídel míru.

Do pupku hadího jim kapitán hrábl
a sedm let vypájel prolhanou žluč...
Ty „svobodný rádio“, už ti dech zchladl!
Od našich hrdinů pravdě se uč!

Utekli bezmocní a zradili mámu
i tátu, co někde má bez jména hrob.
Chtějí nám – nemocní – zasadit ránu
za konto Lloydů na ptačí zob.

Nad naší hranicí nebe je čisté,
nechceme stanici s nápisem: „Hnůj“.
Uřvi si bránici, ty špinavé klíště,
a nepleť se do veršů: „Kde domov můj“!!!

Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný,
za vaši odvahu, rozum a sílu!
Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční!
Přidal jste blankytu do křídel míru.

Tenhle úžasnej vál si můžete stáhnout tady:
http://www.deml.cz/literatura/Laufer.html

Džamila v ghettu

2008-02-06T02:16:00.000-08:00

Vziká vládní Agentura pro Romy. Agentura, která má být lékem na problémy lidí, kteří jsou úplně na dně týhle společnosti. Lidí, kteří žijou v ghettech v bordelu a špíně, ale kteří si mnohdy za svou situaci můžou sami. Po letech strávených v cikánským ghettu nemám dodneška jasno, jak těm lidem pomoct a hlavně v tom, kdo z nich tu pomoc vůbec chce. Ministryně má představu typickýho státního úředníka - prostě do ghett nalít love a nějak to dopadne. Jenže nedopadne. Jediný řešení, kterýho byly města zatím schopný (a je na sviňský) je to, že prostě cikány vyženou za město - princip, kterej je uplatňovanej už několik staletí. kapitola sama pro sebe je sociální systém - jak státní, tak nevládkářskej, kterej v poslední době funguje na pricipu, že čím víc sociálních pracovníků funguje, tím víc objevujou problémů, který musej řešit a vytvářej mnohý z nich uměle. Nafukuje se tak obr bublina sociálních služeb, který fungujou na udržení sebe sama a výstupy jsou minimální. Města i jejich obyvatelé nadávají na ghetta, jenže už x let funguje situace, že cikánská rodina prostě bydlení jinde než v ghettu nesežene, takže se ten problém ještě zvětšuje. Jen ve chvíli, kdy přijde větší zájem kapitálu (jako je budoucí výstavba městskýho bulváru protínajícího brněnskej bronx) se nějaký řešení přece jen najde - sám jsem zvědavej, ale myslím že místní samospráva nepřekročí svůj stín. Chudí lidi z ghetta (a nejenom cikáni) nepatřej do povrchního. nablýskanýho světa luxusních obchodů, restošek a kanclů, kterej natahuje svoje chapadla z centra na všechny strany. Tahle obrovská kapitalistická nenažraná chobotnice brněnský ghetto brzo sežere. I s lidma.

Na fotce je Stehlíková v baráku, kam jsem ji zavedl, aby mi zapózovala. Je to docela milá ženská, a už si naštěstí nepamatuje, že jsem jí před půlrokem říkal v Praze, že jestli má trochu cti v sobě, ať odstoupí a není součástí asociální pravičácký vlády. Asi si to nevzala moc k srdci.

V kostele

2008-02-06T01:55:00.000-08:00

Za poslední rok jsem byl víckrát v kostele, než předtím za celej život... Některý z kostelů jsou docela pěkný architektonicky, a to jenom zvenku, jinak je to na poblití. Dělá se mi z těch baráků fyzicky zle, z toho pokrytectví, tmářství, pověr, hamižnosti, touhy po moci, nenávisti a já nevím čeho všeho ještě. Církev prostě zhotňuje většinu špatnýho, co na světě a v lidech existuje, a halí to ještě do podivnejch maškarních kulis. Hnus.

Jak funguje katolická církev: http://www.youtube.com/watch?v=-HvQ8gmF_b4

FOTOGALERIE KOSTELA: http://blbejden.rajce.idnes.cz/Kostel_v_Orechove/

Jeehee prezident?

2008-02-01T15:15:00.000-08:00

Přijel, počuměl, pokynul, pohovořil o ničem a zase zmizel. Návštěva prezidentského kandidáta Švejnara proběhla tak, jak jsem čekal - nuda, ale byl jsem rád, že můžu být u toho. Je vidět na co se zaměřuje pozornost médií, ale i lidí...spíš teda pochopím, že se lidi zajímají o Škrlovou (i když je to bizar), než o to, kdo bude na hradě. Mám pocit, že je v lidech zažraná touha mít nad sebou nějakou absolutní autoritu. Nějakýho (každej si doplní, co uzná za vhodný), kdo bude nejvyšší arbitr, rádce a tata zároveň, kdo jim řekne co je dobrý, jak se chovat a jak myslet. Řekl bych že od dob císařství je povědomí ve většině společnosti, že by měl být JEDEN Lojza Dřevěnej na vrcholu a bude mít tím pádem automaticky patent na rozum. Je to jakási poslední instance, kam největší zoufalci (zbytečně) píšou dopisy, choděj prosit do kanclu na hradu nebo prostě jen doufají v nějaký osvícený rozhodnutí. Pokud opominu dementní snahu lidí mít nad sebou neustále nějakou buzeraci, tak z racionálního pohledu je upínání se na prezidentskou funkci jako takovou naprostá blbost. Prezident nerozhoduje naprosto o ničem a v novodobý historii jsme byli svědkama dvou příběhů, co s člověkem taková funkce udělá. Buď se z něj stane zaprodanej hajzl, kterej zradí svoje ideály (pokud teda nějaký měl...) anebo se v něm utvrdí jeho stávající arogantní, svinská, zlá, malá a vůbec shnilá povaha. Teď má nastoupit příběh třetí, kterej skoro nikdo nezná. Překvapení se stejně konat nebude. Prezidentem zůstane nadále ten menší (nejen vzrůstem), ale hlavně je to úplně fuk. Dokud budou lidi sami vyžadovat umělou autoritu a bič nad svou hlavou, bude pozornost společnosti dál soustředěná na malicherný spory typu prezidentský volby a nebudou se řešit zásadní věci, jako chudoba, námezdní práce, nacionalismus, rasismus a touha člověka ovládat a vlastnit jinýho.
Proto mě dojímá, když se mě lidi ptají, koho bych teda chtěl na hradě, a já jim odpovídám, že nikoho. Je mi to jedno. Úplně.

Co dělá Vojtěch Cikrle ve volném čase?

2008-01-30T07:03:00.000-08:00

Blbej den na Celju

2008-01-30T06:34:00.000-08:00

Měli borci, do jejichž fiata nabořil autobus náhradní dopravy. Docela banální nehoda bez zranění, nebýt dvou situací. Tou první je pochopitelně fotka, ze který mám radost, protože nasranej arab - řidič kope do svýho auta a pěkně u toho řve a druhá se týká mě.

Po akci mě měl nabrat zbyňál, abysme jeli na rozhovor do Vaňkovky. Zhruba ve stejnou dobu, kdy jsem ho čekal, zastavila vedle mě u chodníku mazda (nebo toyota nebocotomá), stejný barvy, jak má -zby-. Ještě s foťákem v ruce jsem naskočil na přední sedadlo, začal si prohlížet fotky a zamumlal "můžem jet voe". Pak až jsem se podíval na řidiče, jenže místo Zbyňála tam seděl mladej cikán a vytřeštěně se na mě díval a řiká: " pane, jste zdravej?" Tož to jen tak, jaký věci se dějou - dokonce i bez vlivu legálních či nelegálních drog...

Přijela Barbora!

2008-01-30T05:37:00.000-08:00

A je tady! Tahle podivná ženská – holčička, nebo chapeček… Barbora (Anička, Adam) Škrlová zaměstnávala od vypuknutí kauzy Kuřim přes půl roku média, fízly, milovníky záhad a statisíce lidí, kteří si namáhali krky při kroucení hlavou nad další šílenou zprávou v novinách nebo v bedně. Nebudu tady opakovat všechny fakta podivnýho příběhu, kterej stejně, jako haluzí začal, dalšíma haluzema pokračuje. Já osobně jsem na tomhle příběhu strávil desítky hodin – většinou čekáním. Čekal jsem v den, kdy Ondru a Jakuba (a zpuchlou Aničku s medvídkem) dovezli do Klokánku na jejich prarodiče, čekal jsem na Kláru Mauerovou u soudu (kde jsme měl exkluzivní fotky týhle podivný hipisačky – jako jedinej v Brně), čekal jsem na obě její ségry, čekal jsem kde se objeví kluci a čekal jsem před Škrlovic barákem (dva dny kua…), no a nakonec jsem čekal přes čtyři hodiny na Aničku – Barboru, po jejím zatčení v Norsku.
Tentokrát ale byla jistota, že něco vyfotím. Fízlové totiž slíbili, že jako malou pomstu za to, jak jim dala zabrat, ji provedou mediální uličkou hanby – složenou z fotografů a kameramanů, místo toho, aby ji dovezli autem na dvorek, jak to dělají běžně). Na fízlárnu v Příční jsme nastoupili silný sestavě. Dva foťáci (-dra- ve službě a já jako pojistka), video-maker –fs- a investigativec –pm-. Na akci nemohl chybět –mim-, kterej měl službu a celou dobu vypadal na zhroucení, že se něco takovýho děje zrovna během jeho služby. Dohromady se nás sešlo necelá třicítka (včetně štábu čt, kterej měl skoro deset lidí), n@va si to dokonce šéfovala tak, že kameru měl na rameni i redaktor Pepa. Čekání připomínalo spíš novinářskou street party – vtípky, kafíčka, pak pizza, nakonec jsme to vzdali, a když jsme před půlnocí dostali info, že Barbora s těžkým policejním doprovodem vyjíždí teprve z Prahy šli jsme na panáka… Ten skvěle sednul k vínu, který jsem ucucával celou dobu, takže kolem půl třetí, když konečně dorazila jsem byl docela v příjemný náladičce.
Po čtyřhodinovým čekání následovalo deset vteřin, během nichž vystoupila Škrlová z auta a fízlové ji odvedli recepcí do CPZ. Deset vteřin, během kterých všechny popadl amok… někteří (hlavně teda redaktoři) se snažili dopředu rozmístit na imaginární šachovnici pěšáky- fotografy a kameramany, ale nakonec bylo všechno samozřejmě jinak. Většina zpanikařila a bleskem vyběhla ven, kde byla tma jak v …noci, takže tam skoro nic nemohli nafotit – jenže pak už nestihli doběhnout dovnitř, protože eskorta byla docela rychlá, takže ve dveřích vznikla panická tlačenice. To se ovšem netýkalo mě, protože –dra- s Markem III číhal venku a já se mohl v klídku připravit vevnitř. Důležitým faktorem taky bylo to, že kdo doběhl dovnitř ještě relativně včas, tak se mu zamlžil objektiv, protože v recepci se dost topilo…
Setkání tváří v tvář s Braborou trvalo asi tak dvě vteřiny, během kterých jsem zvládnul několik fotek a světe div se, jedna dokonce vyšla. Během prvních tří vteřin se mi všichni nahrnuli před objektiv (viz fotogalerie), ale pak jsem zariskoval a z vystrčil ruku z foťákem před eskortu a dal jsem tři záběry naslepo…vyplatilo se to.
Po úprku se všichni pomalu probírali z transu. Fotografové i kameramani nevěřícně zírali, že na tohle čekali tolik hodin a zklamaně si prohlíželi neostrý fotky a vzájemně krčili ramenama. Všichni se ale shodli na tom, že je fajn, když to konečně máme za sebou. Mě se trochu rozechvěly kolena, protože čekání bylo dlouhý a následný napětí před tím, než prošla dveřma se mi zdálo nekonečný. Nakonec mě ovládla euforie (taky z toho chlastu :-) ) a byl jsem rád, že něco mám.
Později mi tahle kauza ještě docela hnula životem, ale o tom někdy příště…

ČLÁNEK: http://brnensky.denik.cz/special_kurim/skrlova_v_brne.html

FOTOGALERIE: http://blbejden.rajce.idnes.cz/cekani_na_Anicku/

Vánoce

2007-12-29T13:48:00.003-08:00

Vánoce veselý, ať už jsou v prdeli :-)
Utekly docela rychle, i když ty letošní byly velice v klidu. Možná to bude i tím, že jsem je celý strávil v práci :-) Na fotkách je malej průřez vánocema z jejich druhý strany. Letos jsem se poprvé v životě dostal na půlnoční mši (bizar), kde pán v podivnejch hadrech mluvil o koncentrácích, ale zapomněl nějak dodat, že církve rády spolupracovaly s fašistickýma režimama, a tím mají právě na těch koncentrácích svůj neodmyslitelnej podíl... Podíval jsem se taky na hřbitov a nakonec zamrznul (doslova) na zastávce rozjezdu v Obřanech. Za celý vánoce je taky smutná bilance tří mrtvejch - tentokrát žádný hnusný fotky - všichni uhořeli, je to smutný. Podíval jsem se taky na živej betlém do Rajhradu, což byl taky solidní bizar. Ať mi nikdo netrdí, že katolíci neberou drogy.

Brambor teror finále

2007-12-27T00:08:00.000-08:00

Tenhle text jsem poslal do Zrcadla, ale neobtěžovali se ani odpovědět na můj mail, tak si ho aspoň hodím sem.

Kritické myšlení vesrus papalášské manýry

Tento komentář reaguje na článek Martina Sklenáře Anarchisté na prezidenta nachystali brambory.

Tak je to tu zase. Výzvy ke klidu na práci a tvrdé odsudky všech rozvracečů. Chybí snad jen tradiční zaprodanci a ztroskotanci. Přirovnávat Zrcadlo k tisku starému třicet let je samozřejmě přitažené za vlasy, nicméně je vidět, že některé žurnalistické postupy se příliš nezměnily. Právě psaní podle pravidel současné žurnalistiky však panu Sklenářovi příliš nejde. Dlouho jsem si nejenom já, ale i jiní novináři lámali hlavu, zda je jeho výplod zprávou, či komentářem, a co tím vlastně básník chtěl říct. S kolegy v brněnské Rovnosti nás pak nejvíce zarazilo to, že jsou vynášeny informace, které se týkají vnitřních věcí našeho Deníku, do kterých panu Sklenářovi nic není, a které nemají přílišnou relevanci, vzhledem k celé „bramborové“ kauze.

Rozruch kolem útoku na prezidentskou kolonu má několik rozměrů. Na jednu stranu mne nepřekvapuje, že právě v Moravském Krumlově vyšel podobný článek, neboť snaha zavděčit se za každou cenu mocným jakékoliv barvy je jeden z charakteristických rysů tohoto města a jeho představitelů. Je jednoduché u piva nadávat na svou sociální situaci, do které se mnoho lidí dostalo následkem divoké privatizace a nástupem nelítostného nadnárodního kapitálu, kterému cestu zametal právě současný prezident Klaus. Tento politik má jediný skutečný talent, a to přesvědčit vcelku početné skupiny lidí o naprostých hloupostech a tvářit se přitom, že odhaluje obrovské pravdy nepoznaného (ať už je to globální oteplování nebo neviditelná ruka trhu). Zároveň šikovná mediální politika jeho lokajů zapříčiňuje to, že když se někde starý monarcha se svou suitou objeví, zvedne se hotové davové šílenství. Je to podobné, jakoby se objevila některá ze zbytečných popových hvězd nebo hereckých „celebrit“. Lidé se pak neptají „kdo a proč“, ale vidí prostě jen člověka z televize a rozběhnou se k němu pro podpis. Rozdíl je v tom, že herec ani zpěvák nemohou existenčně zničit tisíce životů a výrazným způsobem (negativně) zasáhnout do milionů dalších.

Celá kauza „brambor teror“ nebyla tolik nafouknutá. Ve chvíli, kdy se na jedné straně sejdou stovky lidí a s vytřeštěnýma očima sledují příjezd svého idolu, je potřeba dát prostor i opačnému proudu (pokud existuje). Je logické, že právě v Krumlově, kde je servilita a poslušnost brána jako jedna z nejdůležitějších hodnot se objeví skupina, která neguje autority a snaží se stádní myšlení konfrontovat myšlením individualistickým a kritickým.

Seriózní média nechtějí krev. Chtějí zajímavé a poutavé články, krev pak zůstává zpravidla bulváru. Důležitou věcí je ovšem exkluzivita zprávy. Faktem zůstává, že proti návštěvě Klause se za celou dobu jeho pobytu v jihomoravském kraji nikdo neohradil a bramborové vystoupení v Krumlově bylo jediným viditelnějším aktem odporu. Rovnost jako jediná měla informace o tomto útoku, tak se snažila z nich vytěžit maximum. Symbolický akt totiž mohl dopadnout mediálně velice zajímavě.

To že nedopadl je druhá věc, ovšem úkolem médií je informovat o tom, že vůbec proběhl.

Kapitola sama pro sebe je chování policie. Za svůj život jsem viděl mnoho zmlácených lidí a mnoho všemocných (tupých) policistů, kteří pro ránu obuškem nejdou daleko. Diskuse s policisty u brány parku však probíhala korektně, i poté co kriminalisté ukradli transparenty, které jsou podle soudního znalce Miroslava Mareše nezávadné, což přiznali i sami „experti“ z řad kripo na místě samém. Navíc se v rozporu se zákonem „tajní“ odmítli legitimovat a ukázat svoje služební číslo.

Vztyčený prostředníček a věta, že je někdo jednička je legendární výrok premiéra Topolánka, jehož straně Klaus čestně předsedá, takže by ho tento transparent neměl vůbec pobuřovat, ale naopak potěšit.

Jistě pane ministře!

2007-12-26T09:54:00.001-08:00

Pan novopečený ministr oblbování, propagandy a výroby lidských zdrojů si šel zapařit. Nic proti tomu, ale tenhle člověk je asi trochu překvapenej z toho, že už není jednotlivec - hipisák (i když podivnej liberál), ale jedinec - tvor jménem ministr. Tvor, kterej se živí jako vyžírka, jehož funkce už po x generací symbolizuje něco slizkýho a opovrženíhodnýho, ale zároveň něco, čeho je třeba se bát. (Ne, že by na tom tvor - poslanec byl líp, ale na toho není tolik vidět.) Liška byl překvapenej, když za ním na Flédě během štědrovečerní párty někdo došel, pogratuloval mu k tomu, že se další mladej abiciózní parchant doškrábal "nahoru" a zradil svoje ideály. Následnej flusanec to jen potvrdil. Čekal jsem teda tvrdší konflikt - ne každej den se poštěstí vrazit ministrovi - škoda. Doufám, že tenhle ojedinělej incident nebude jen výkřikem do tmy a Liška se bude pokaždé, kyž půjde "zapařit mezi mladý" setkávat s despektem a opovržením.
I když jeho samýho to k sebereflexi asi nedožene a bude nám dál cpát radar pro naši bezpečnost, reformy pro náš blahobyt a všechny možný asociální svinstva, co si na nás pravičácká vláda v rámci třídní války vymyslela. Liška se tak dostane trochu do schízy - na jedný straně jím budou opovrhovat jeho pravičáčtí kolegové, protože pro ně bude pořád hipísák, ale nevládkářští, liberální hipici, ze kterých vzešel ho (snad) odmítnou, jako mocichtivýho asociála. Nebo taky ne. Každopádně mu přeju minimálně bezesný noci, ve kterých bude přemýšlet nad tím, kde vlastně je. Ale řekl bych, že v tom má jasno.

Jistě pane starosto! zatímco Bortelova hvězda rychle zhasla a tenhle zajímavej úkaz brněnský politiky (na chvíli) zmizel, má liškova kariéra opačnej vývoj. Nemyslím si, že jeho odchod je definitivní. Tenhle typ lidí se vyhodí oknem a vrací se komínem. Mělo by to okno být asi pořádně vysoko. Srandista Míša Kulička byl spíš postavičkou legrační a neškodnou. Začal ale nejspíš zlobit taťku tajemníka a musel zmizet. Tenhle ambiciózní hajzlík patří do nově vytvářený "elity" socdem, která se kupodivu rekrutuje z Brna. Mladí, mocichtiví, všehoschopní a hrabiví se vrhají na naše životy a peněženky, (někteří dělají i do tejných služeb, takže se budou vrhat na naše soukromí). Fotka je ze zastupitelstva, na kterým odstoupil a takovouhle měl v obličeji barvu. Takže goog bye Kulička!

Fakt blbej den

2007-12-18T04:03:00.000-08:00

Měl ten pán, kterej se vracel večer domů z práce a cestu si krátil přes koleje. Chodil tudma asi pěkně dlouho a nikdy se nic nestalo, až teď. Buďto byl nalitej, nebo spoléhal na každodenní rutinu, nebo moc přemýšlel nad nákupem dárků nebo nevim... každopádně výsledek je chlap na kusy a blbej den pro hasiče, drážní inspekci a v důsledku i pro nás s (jun), kteří jsme tam museli sprintovat (doslova - fakt jsem běžel...). nakonec to stejně za moc nestálo, páč byla tma, nikam nás nepustili a já fotil 400kou bez teláku, takže je to slabota. Ale i kdyby nebyla, tak stejně nemůžeme dávat mrtvoly do novin, takže vlastně o nic nejde. Na fotkách je pán a detail nazval (pm) "pekařské zátiší", na kterým jsou rohlíky, cigára a urvaná noha. Dalo by se to dát na bilboard, že kouření škodí zdraví.
Jedna rodina bude mít blbej den - a blbý vánoce. Stejně jako rodina těch mrtvejch ze stejnýho dne z havárky u Vyškova. Potřeboval jsem se ten večer ožrat, ale měl jsem službu, tak to nešlo. Tohle je moje pátá mrtvola v pořadí, ale ještě jsem si nezvykl. Blbej den.

kriminál

2007-12-16T03:47:00.000-08:00

Vazební věznice Bohunice. Tak tady by asi nikdo skončit nechtěl. I když skončit - vězení není samozřejmě nic definitivního, ale posranej cejch se bude s člověkem táhnout celej život. Hodně lidí se tam dostane, ani neví jak. Stačí se chvilku nevěnovat řízení, nebo i nějaká haluz, kdy si zjebanej úřad splete jméno, nebo na vás "kamarádi" něco ušijou. Osobně dost pochybuju o "výchovné" funkci těhdle hnusnejch zařízení, který dělají s lidma přesnej opak toho, než říkají. Loni v tuhle dobu jsem se byl podívat v jiným vězení - v Oračově u Prahy, který mi přišlo jako ještě větší hukot, než vazební Bohunice, kde jsem byl před pár dny na reportáži s (jun). Byla tam teda větší pohoda, než jsem si představoval (jestli se dá vůbec spojit slovo pohoda a vězení). Borci v teploních se dívali na film, nebo vyráběli vánoční kravinky a vůbec vypadali v klidu. Přemýšlel jsem, co bych tam dělal já - asi bych konečně napsal knihu, nebo přišel na smysl života, huh. Na závěr jsme debatovali s bachařem, kterej uznal, že tahle práce je hrozná a proto odchází ze služby. Řekl nám, že přibral spoustu kilo, zlenivěl a zblbnul - výstižnější charakteristika bachařský profese snad nemůže být - navíc přímo od zdroje.

Brnogirl čoveče

2007-12-11T02:33:00.000-08:00

Tak mám za sebou další soutěž "krásy" (a zase jsem kua nic nevyhrál). tentokrát menší a míň okázalá šou, než nedávná celomoravská prezentace masa. Celou dobu mě trápilo osvětlení a moje 430EX se rozhodla stávkovat, resp. dělat sabotáže. Po chvilce domlouvání se však vzpamatovala, ale pak jsem zase čekal na teleobjektiv a obojí mě tak vykolejilo, že fotky nakonec za moc nestály. Dostal jsem sice maximální podoporu od (bar), ale definitivně me zklidnilo až několik panáků a luxusní bílý víno na rautu. Holky měly pěkný nohy, dementní kecy (největší blbka chce být dokonce novinářkou...) a rivalita z některých sálala hodně na dálku. Ocenit musím výstupy klauna Korčiana (na fotce). Dobře se bavil taky Igor Zehl (na fotce ve společnosti novopečené brnogirl a její matky)

Brambor teror pokrando

2007-12-09T16:30:00.000-08:00

Tenhle článek vyšel v posledním Zrcadle. Dneska usínám s podivným pocitem, co se ráno dozvím na poradě nebo v průběhu dne. každopádně to bude ještě legranda - původně jsem neměl v plánu do krumlováků dál vrtat, ale zřejmě se nedá jinak - blbej den, fakt že jo.

Mikuláš!

2007-12-06T07:00:00.000-08:00

Jeden zhulenej pán, začal kdysi rozdávat svoje věci. Bylo to od něj moc pěkný a na základě tohoto vznikla idea kolektivního vlastnictví. Tak nějak začíná pohádka o Mikulášovi :-) i když pámbíčkáři by řekli, že všechny ty pohádky se staly, protože je to napsaný v nejslavnější pohádkový knížce - Bibli.
Letošní svátek byl tradičně poznamenán tisícihlavým davem na Svoboďáku, nastupující nákupní horečkou a pumpováním hektolitrů medoviny do útrob lidí, aby se z tý horečky nezcvokli.
Pro mě znamenal tento den hlavně párty na výstavišti, kde nám pěkně poděkovali za naši usilovnou práci a nakrmili nás kaprem a salátem.

S (-pp-) jsme podiskutovali o zpocených portugalských trockistkách, který si na nějakým kempu utíraly pot z čela tričkama, pod kterýma neměly podprsenky a zanadávali na politiku, načež jsem odcházeli napakovaní dárkama pro celou redakci (svoje jsem rozdal těm, na který nezbylo).

V redakci jsem udělal (-nel-) a (-hrd-) portrétku s rámečkem, kterej byl mezi dárkama z BVV. Nejlepší dárek ale dostal šéf, kterej začal najednou běhat po šokujícím zjištění, že má v kukani pytel uhlí! Pak mu ale došlo, že při zvyšujících se cenách je takovej pytel uhlí lepší dárek, než nějaká plesnivá polská čokoláda a měl radost.

Za devatero horami a devatero řekami...

2007-12-06T06:33:00.000-08:00

Tam je schovaná velká policejní báze. Vždycky jsem si myslel, že oktávky s obrovskýma gorilama vyrážejí z hníz uprostřed města, ale byl jsem vyveden z omylu. Na okraji Brna v Řečkovicích je dobře schovaná základna zásahovky, ke který se musíte kodrcat polňačkou... Ve chvíli, kdy máte pocit, že jste dojeli opravdu na konec města, vás přivítá plechová zeď s ostnáčem, za kterou jsou schovaný budovy ve stylu 70. let. Po neosvětlených tmavých chodbách, který mi připomněly neblahé časy vojenské služby se přesunují uvolnění policisté, předstaírající činnost (tou je většinou cesta k automatu na kafe nebo sladkosti). Tohle je však ospalá atmosféra dne - za noci pak vyrážejí dvoumetroví roboti mlátil a buzerovat lidi do města, případně je odvážet, kam uznají za vhodné. V téhle depresivní díře mi ledacos došlo - po pár dnech strávených v útrobách báze by jeblo každýmu...zkrátka pěkná průprava pro příslušníky.

Barmanská krása

2007-12-03T07:46:00.001-08:00

Nalít pár panáků a nějaký nealko do skla, není na první pohled zrovna velký umění, ale na ten druhej... Dnešní soutěž barmanů v mixování mi ukázala netušené možnosti, které skýtá alkohol, aniž bych ho ochutnal. Musíte sami uznat, že tohle je na pohled prostě parááda, repspekt barmanům!

Miss

2007-12-02T07:36:00.000-08:00

Každá holka prý chce být Miss. Já jich teda moc neznám, ale chápu, že moje okolí není reprezentativní vzorek společnosti. Na první podobnou předváděčku vypracovaných těl mě vzal tata, když mi bylo 13. Tahle akce z 31. listopadu byla sice "prestižnější", než Miss Roma, ale tenkrát v Hodoníně se mi teda líbilo víc, mělo to aspoň atmosféru. Chápu, že podobný akce mají svůj pevně danej účel, jen mi je líto holek, který tenhle nablýskanej a navoněnej svět pohltí a ony až pozdě zjistěj, že to celý je hnůj v pěkným lesklým obalu. Pozitivum večera je pro mě to, že jsme seděli vedle sebe s tatou, kterej byl evidentně rád, že fotíme stejnou akci - kvůli čemuž jsem tam vlastně šel...myslím že k sobě nacházíme skrze focení čím dál líp cestu, a to je super...

Podivný pán

2007-12-02T07:01:00.001-08:00

Strejda z kripo krade transparenty, pod záminkou, že policie může zabavovat věci, ke kterým se nikdo nehlásí - acab-...za jiných okolností bych mu možná dal drobný...

Brambor teror

2007-12-02T06:22:00.000-08:00

V naší zemičce se politikům docela daří. Lidi na ně jsou sice nasraní, ale drží svůj vztek v určitých mezích. Málokdy se stane, že si politik na veřejnosti vyslechne reálné zhodnocení svojí práce, ke kterému by jako bonus dostal plivanec do tváře, či ránu do nosu. Lidé přistupují k politikům se směsicí strachu a obdivu k té éterické bytosti, kterou známe z televize a teď se najednou záhadně zhmotnila před námi.
Klaus je politikem ve funkci, která bývá téměř vynášena do nebes pro svou všemocnost, což je postoj, který trvá snad od dob Rakouska. Prezident bývá vnímán jako posvátná a nedotknutelná kráva, a tak reakce "normálního" člověka se většinou při jeho spatření podobá fanynkám popových hvězdiček, ve chvíli přiblížení se k idolu.

Počestní občani vždycky před prezidentem padnou na prdel, ale to by nemohl být Moravský Krumlov, aby mu ještě tu jeho nechtěli zlíbat. Servilita a ubohost tohodle nejhnusnějšího města jihu Moravy se projevila naplno... Zelektrizovanej dav klausových fans, kterým jsem se musel prodírat mi znechutil celej den docela spolehlivě.
V kotrastu se servilitou krumlováků se ukázal postoj punkerů, kteří chtěli vyjádřit svůj názor na Klause jako člověka, funkci prezidenta a stát, kterej reprezentuje obecně. Měl to být symbolickej akt odporu, jehož dopad měl být hlavně mediální.
Po hodině čekání a kočkování s kriminálkou (která punkáčům ukradla transparenty - viz. foto) se konečně v zatáčce objevuje kolona. Nedalo mi to a v hlavě jsem si přehrával scénku, kdy Valčík dává signál zrcátkem ve chvíli, kdy se blíží mercedes s Heidrichem. Tentokrát však nenásleduje zaseklej sten-gun, ani kubišova prskavka. Mezi kolonu dopadá několik brambor a rajčat (jaké jiné přivítání na venkově) a ta jede vesele dál. O pár desítek metrů ještě ukazuje většina skupinky (obklíčená fízlama u zdi) fakáče a trochu řve - Klaus - zřejmě pod vlivem psychadelického prostředí Krumlova jim mává. Kolona mizí v dáli a já přemýšlím, jak z tohodle umotat reportáž...
Krumlováci opět nezklamali, ukázali se, jako servilní stádo, který rádo přivítá svýho senilního pastýře, jehož pojízdnej cirkus s lokajema a klaunama zamířil do dalšího cíle svojí spanilý cesty.
Šaškárna, ale symbolickej odpor je lepší, než žádnej.

První post

2007-12-02T06:21:00.000-08:00

První láska, první opilost, první škola a první vyhození z ní, první iluze a první rozčarování - stejně tak je první post v tomhle zbytečným blogu ztraceným v oceánu informací.

První post by se měl zabývat asi důvodem zakládání blogu. Ty moje jsou někde na hranici mezi exhibicionismem a nasraností. Obojí je třeba nějak ventiovat. Málokdo totiž píše kvůli tomu, že je se vším spokojenej, a už vůbec ne kvůli tomu, že něco nechce dál sdělovat. takže tenhle blog bude o tom, co mě sere a co se nevejde do novin nebo nejsem schopnej sdělit svým známým.
Vítám vás v něm